Vladimír Putin podle některých médií v rozhovoru pro státní televizi tento týden uvedl, že byla vytvořena rezerva policistů, jež je připravena v případě potřeby zasáhnout v Bělorusku, kterým zmítají nepokoje. Ruský prezident připomněl dohodu mezi Ruskem a Běloruskem, na základě které se oba státy zavázaly vzájemně si pomoci v případě, pokud by byla ohrožena jeho svrchovanost, vnější hranice nebo stabilita. Uvedl sice, že jednotky hranice překročí, pouze pokud se situace vymkne z rukou... ale i tak, co na to říkáte?
Pokud se bude jednat o dohodu dvou suverénních států, pak je to jejich záležitost. Já bych byla hlavně ráda, aby občané Běloruska mohli pokojně žít.
Mají pravdu ti, kteří v tomto případě říkají, že Rusko je v podstatě připraveno na invazi, pokud by to vypadalo, že by se Lukašenkův režim neudržel?
Já o tom nechci teď spekulovat, nicméně invaze je v tomto případě podle mě trochu silné slovo.
Psali jsme:
Andrej Babiš se k Bělorusku už předtím postavil možná nejtvrději ze všech lídrů EU. Zdůraznil, že EU se musí postavit za Bělorusy toužící po svobodě a ruský prezident musí dostat na srozuměnou, že nesmí zopakovat sovětskou invazi do Československa z roku 1968 nebo okupaci ukrajinského Krymu ruskou armádou z roku 2014. Souhlasíte s ním? Můžeme se dočkat stejného scénáře jako v roce 2014 na Ukrajině? A je namístě v této souvislosti připomínání roku 1968?
Pan Babiš tímto svým postojem možná mnohé překvapil, ale mě rozhodně ne. Vím, jak se chová na půdě EU a co vše je schopen odkývat Merkelové a Macronovi. Mnohokrát jsem na to upozorňovala, a jeho slova k událostem v Bělorusku dokládají pouze to, že jsem měla v jeho zahraničněpolitickém počínání pravdu. Myslela jsem si, že sám moc dobře ví, jak snadno je možné za pomoci několika komentátorů, médií a organizací vyprovokovat odpor vůči komukoli, kdo se znelíbí zájmům nejmocnějších. Ale je vidět, že v zahraniční politice drží hubu a krok. Nejenom v tomto případě, ale například i v nesmyslných armádních zakázkách z USA, které budou stát naše občany desítky miliard korun.
Může, podle vás, s Lukašenkem pohnout zahraniční diplomatický tlak? Jakou roli zde kromě Ruska hrají USA nebo EU?
Velmoci logicky vždy prosazují své zájmy – a ty, které tvrdí, že se ve věci angažují „z lásky k liberalismu a k demokracii“, tak to dělají ze všeho nejvíce. Já bych si přála, abychom na evropském kontinentu neměli další Majdan a další rozbitou zemi, kde se střetly zájmy mocných, a doplácejí na to obyčejní lidé. Běžte se zeptat na Ukrajinu, zda by znovu lidé chtěli Majdan.
Když se vrátíme k tomu, co situaci v Bělorusku způsobilo, co vy si myslíte o tvrzení, že výsledky voleb, ve kterých měl Lukašenko získat 80 procent hlasů, byly zfalšované?
Já u těch voleb nebyla, nicméně je třeba vnímat, že zřízení i mentalita občanů Běloruska je jiná než naše. A jestliže neúspěšná kandidátka jako první utíká za EU, aby snad provedla převrat, nasadila sankce, které primárně vždy dopadnou na občany, tak to u mě není prototyp člověka, který by měl mít nějakou zásadní podporu.
Psali jsme:
Objevují se zprávy o tom, že několik demonstrantů bylo údajně běloruskou policií uneseno a později byli nalezeni na různých místech mrtví, jeden z nich byl například oběšen. Je podle vás možné, že nejhorlivější odpůrce režimu nechává Lukašenko zavraždit?
V politice jsem si zvykla, že možné je skoro všechno. Já tady ty zpravodajské hrátky nerada komentuju. Ostatně, k nám prý byl také vyslán člověk, který měl otrávit představitele Prahy. Jak tato pohádka skončila, víme všichni...
Senátor Pavel Fischer nabádá, aby Česko neprodleně uvalilo sankce na konkrétní představitele Lukašenkova režimu. Je to cesta, kterou máme jít?
Ať nabádá, koho chce. Myslím, že je to jen laciná cesta ke zviditelnění sebe sama. A dokazuje to pouze, že občané správně řekli v prezidentské volbě, nakolik by si takového představitele přáli v čele státu. Ze Senátu se postupně stala i přispěním pana Fischera komora, která zajímá občany ještě méně než doposud, neboť konkrétní problémy občanů neřeší, a místo toho jejich uražená ega kazí zahraniční politiku ČR.
Odbočme na zcela jiné téma. Situace ohledně opatření proti koronaviru je u nás v posledních dnech mírně řečeno „lehce matoucí“. Vy sama jste na svém facebookovém profilu uvedla, že nařízení ohledně roušek připomínají slova ze známé pohádky „odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“. Jak tuto situaci vnímáte? Někteří lidé na sociálních sítích mluví o tom, že po těchto zmatcích pro ně opatření přestávají být smysluplná, a ti, co je nařizují, ztrácejí důvěru...
Zmatečná opatření a nedostatečnou součinnost orgánů pozorujeme my v Moravskoslezském kraji už delší dobu. Musím říct, že o kompetentnosti představitelů to vypovídá své. Vadí mi ale neskutečně, že si pro své politické hrátky tito papaláši berou za rukojmí naše občany.
Po tom všem, je podle vás ministr Vojtěch na odvolání, nebo mají pravdu ti, kteří se domnívají, že sehrává roli obětního beránka?
Nevím, co sehrál a nesehrál, ale kdyby měl soudnost, tak odstoupí sám. Ale rozhodl se hrát dál roli poslušného kloučka Andreje Babiše, který se nechá peskovat v přímém přenosu. Je to jeho volba.
Jak hodnotíte nápad ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, dát důchodcům plošně 6 tisíc korun, coby „rouškovné“? Vláda se nakonec shodla na 5 tisících.
Kdyby chtěla ČSSD skutečně systematicky řešit problematiku seniorů, jejichž důchody často nestačí ani na zaplacení nájmu, léků a základních životních potřeb, tak otevře program KSČM a podle toho jedná (ostatně nebylo by to poprvé, co od nás politická konkurence opisuje). Institut minimálního důchodu, rychlejší zvyšování důchodů nebo komplexní opatření, která by vedla ke snížení nákladů na živobytí, je podle mě lepší cesta, jak jim konkrétně pomoci, než jeden milodar, s nímž souhlasím. Ale problémy seniorů nevyřeší.
A na závěr ještě z jiného soudku. Mediálním prostorem stále rezonují slova Jakuba Železného o nábřeží „bůhvíproč“ pojmenovaném po generálu Ludvíku Svobodovi. Železný v rozhovoru s Martinem Veselovským uvedl, že ve svém výroku nevidí žádný problém. Souhlasíte?
On možná nevidí, ale já spolu s celou řadou občanů ano. Některým redaktorům by prospělo, kdyby tu a tam vyjeli za hranice Prahy.
Železný trval na tom, že se jedná o absolutně nestranné vyjádření. A oháněl se zákonem, který označuje komunistický režim jako zločinný, spolu s funkcionáři a činiteli, kteří ho prosazovali. „To je přesně ta věc, o které jsem mluvil. To je zákon č. 198/1993 Sb. Ten zákon platí,“ vysvětluje moderátor. Jde o rozumné a férové vysvětlení situace?
O férovosti vůbec nemůže být řeč. Takhle se otírat o hrdinu Ludvíka Svobodu mohou jen velmi malí lidé, kteří jeho úrovně nikdy nedosáhnou.
Železný také „vážně uvažuje“, že by kandidoval na ředitele ČT. Nechce prý šéfovat, ale chce „nabídnout témata“. Měl by, podle vás, reálnou šanci uspět? A kam by televize pod jeho vedením, podle vás, směřovala?
V ČT se to může stát. Ale nejsem přesvědčena, že televizi, kterou jsme nuceni všichni platit, by to prospělo.
Psali jsme:
autor: David Hora
