Naše politická scéna pamatuje, přes krátkost trvání demokratických poměrů u nás, již ledacos. Avšak aby místopředseda významné politické strany obvinil veřejně a v přímém televizním přenosu předsedu krajské organizace a stínového ministra téže strany nejen ze spáchání úmyslných trestných činů (a rozhodně se nedá říct, že by se jednalo o bagatelní, populistická obvinění), ale i požadoval jeho vyloučení ze strany, a ten jej naopak obviní z lhaní, tak to tady ještě nebylo. A to vše v Praze, kde výsledky ČSSD v parlamentních volbách pravidelně deformují volební výsledky celé strany. Čeho se ještě u nás dožijeme je, po událostech minulého týdne, obtížně předvídat.....

Nějak se mi zdá, že mimořádnost této události není, ani v ČSSD, obecně sdílena. Chápu všechny ty, kteří, ve smyslu „klasických" řešení minulých problémů, vyzývají k praní špinavého prádla doma a k nepřilévání oleje do ohně. Zbytečná práce: ujišťuji, že oleje je už i tak dostatek. Je v množství dostatečném, nashromážděném praním minulých hor špinavého prádla v domácích pračkách, ve stále naléhavějším, byť obtížně dokazovatelném povědomí o tom, že sotva můžeme hrdě říkat, že nejsme jako oni, při stále zřetelnějším pocitu zklamání z nekonečných koaličních uskupení, ve kterých by volič sotva mohl být úspěšný ve známé hře „Hledej 5 rozdílů". To vše při stále zjevnějším vývoji evropské politiky a nálad občanů, z nichž patrně zřetelně plyne, že patříme ke „staré levici", které lidé dosud sice dostatečně naslouchají ve smyslu předvolebních preferenčních výzkumů veřejného mínění, ale nikoliv v míře dostatečné k nezbytným a zásadním změnám společnosti. Je jim totiž stále zřejmější to, co nedávno napsal Petr Robejšek: „Vlastně všude v Evropě je zastupitelská demokracie vystřídána mocenským kartelem vládnoucích a opozičních politických stran. Jeho členové mezi sebou bojují o moc, ale společně vytěsňují občany od vládnutí a společně odmítají vzít na vědomí nepohodlná fakta."