První velký problém se šéfkuchaři Zemanovi objevil hned po vyhlášení výsledků voleb. Jemu podřízení kuchtíci ze SPOZ dostali na frak a k vaření guláše se vůbec nedostali. Zeman proto musel rychle najít alternativu. Tou se stali jeho stoupenci uvnitř ČSSD – Hašek, Tejc, Škromach a další.

Chuť takovéhoto povolebního guláše, připravovaného těmito pány, je opravdu nevalná. Co je ale tou přísadou, která to způsobuje, tedy kromě dispozic a pochybných motivů jeho autorů? ODS a TOP 09 evidentně ne. Ty zůstaly mimo hru. To samé bude asi platit i o KSČM. Nová, svěží, neokoukaná „ANO bude líp“ je zatím příliš čerstvá. Ta to být proto nemůže a stejně tak ani Úsvit či lidovci. Zbývá tedy sociální demokracie - tradiční strana, svébytná a s historií. A ve vaření přece platí, že všechny takovéto staré a tradiční ingredience musí po určité době začít smrdět (a pokud ne, mělo by se to zařídit). Vmíchejme tedy do zdravého základu páchnoucí prvek. A nebo možná bude stačit pouze křičet, že to celé smrdí. V takovém případě musíme problémovou ingredienci odstranit. A to i v případě, že je pro přípravu guláše nezbytná. Na první pohled jednoduché řešení, řeklo by se. Ale bude vůbec k požívání tímto způsobem ošizený guláš, tedy bez základních surovin? Určitě ne. Bude to šlichta bez chuti, z které nám nebude dobře...

Miloš Zeman, shodou okolností náš dnešní hradní pán, se nám snaží takový smradlavý guláš uvařit a servírovat. Zřejmě ve spolupráci s dodavateli nových, neodzkoušených přísad pokrmů chce – a s použitím příkladu ODS velmi úspěšně – odstranit tradiční základ pokrmu a nahradit jej něčím novým, možná jemu stravitelnějším.