Česká politika se v posledním desetiletí v některých směrech nenápadně vrátila do předlistopadové podoby. Pro totalitní režim byla typická představa, že vláda a parlament mají regulovat život občanů a že je mají usměrňovat a vychovávat prostřednictvím legislativních a administrativních opatření. Nedemokratičnost takového politického systému se odrážela v tom, že politická rozhodnutí nebrala ohled na zájmy a přání obyvatel.

V době, kdy politické strany jednají o vládním prohlášení, je nutné si znovu připomenout, že volební program není katalog požadavků na pětiletý plán. Praxe posledních let vypadá tak, že politikové se domnívají, že cokoli, co měli uvedeno ve volebním programu, mají právo uskutečnit. Z vládního prohlášení se stává přesný ekvivalent pětiletého plánu. Namísto skutečné politiky se jen odškrtávají položky plánu.