Nedostatek dobrého vychování poslance KSČM Grebeníčka nezná mezí. Jeho výroky na adresu Jana Palacha nám jasně ukazují, že zde máme komunistickou stranu stalinského typu, která se ničeho neštítí. Jak jinak lze rozumět výrokům někdejšího předsedy KSČM, který ve sněmovně  bez uzardění hovoří o tom, že sebeupálení Jana Palacha v roce 1969 nebylo namířeno proti komunistické totalitě?!

 

Kdyby zde komunistická totalita nebyla, Jan Palach by nepochybně žil. Kdyby události jara 1968 všichni komunisté podporovali, pak by nebylo pro armády Varšavské smlouvy tak jednoduché přispěchat na „bratrskou“ obranu socialismu. Tehdejší KSČ se v předklonu doplazila do Moskvy a proti českému národu a jeho vůli rozpoutala násilí, pozvala si na pomoc cizí armádu a dodnes za to není obviněna z vlastizrady. 

 

Na tuto zradu se snažil svým činem Jan Palach upozornit.  Chtěl, aby okupanti odešli. Chtěl upozornit na pasivitu ve společnosti, která sklonila hlavy a přijala nestoudný diktát komunistických pohlavárů, kterým nešlo o naši vlast, ale pouze  o jejich osobní moc a prospěch. Udržet se u koryt i přes mrtvoly vlastních lidí. 

 

Pane Grebeníčku, místo nevkusné filipiky o motivech upálení Jana Palacha bych od vás spíše očekával reflexi těchto čísel, která jsou nezpochybnitelná. V letech 1948 až 1989 bylo 248 občanů popraveno na základě politických procesů, 4500 odsouzených zemřelo ve věznicích, 327 zemřelo při překročení státní hranice a 250 000 lidí bylo nespravedlivě odsouzeno. Někteří dodnes žijí a stále čekají na vaši omluvu. A čeho se dočkali? Nestydatého žvanění.