Pane doktore, nelze se vyhnout útoku na Filozofické fakultě UK. Vy jste v tom domě strávil mnoho let. Co považujete za vhodné v této situaci říci?
Snad nebude svatokrádežné, když si vzpomenu, že jsem na FF UK prožil více než dvacet let, byl dvakrát tak trochu a podivně vyhozený, vystudoval tam indonesistiku (1967), historii (1969) a nakonec i politologii (1993). Zažil jsem tam vzrušené dny jako předseda Akademické rady studentů (1968/1969) a uváděl se svými kolegy různé hosty ve velké posluchárně, tzv. stodevítce. Byli mezi nimi Jean-Paul Sartre s jeho Simone de Beauvoir, Allen Ginsberg, Rudi Dutschke a desítky dalších, které si už přestávám pamatovat. Byli zde i dnes stále nám ještě známí tehdejší studenti litoměřického katolického semináře a mezi nimi dnešní kardinál Dominik Duka. A mezi nimi i další, kteří dnes, snad s výjimkou Tomáše Halíka, nejsou veřejnosti známí.
Pamatuji si ale, jak jsem byl jako představitel studentů FF UK odvolán ze zasedání vědecké rady a bylo mně a sekretářce děkana Janě Burdové sděleno, že se na Václavském náměstí v Praze pokusil upálit Jan Palach. Jeho jméno má dnes náměstí před budovou FF UK.
Porovnávat význam obou událostí, té z ledna 1969 a prosincové 2023, nelze, ale ten první okamžik něčeho jen zdánlivě nesdělitelného ano. Většina z nás si tehdy myslela, že s tímto břemenem hrůzné doby nebudeme moci žít v Praze, v tehdejším Československu, anebo, že budeme alespoň muset žít jinak. Domnívám se, že i současní studenti FF UK, jejich asistenti, docenti a profesoři se obávají, že tomu bude tak i tentokrát.
Fotogalerie: - Druhý den po běsnění
Mluví se o různých opatřeních, která by podobným věcem měla zabránit: Od kontroly zbraní a jejich držitelů, po oblast psychiatrie a psychologie. Kde najít hranici mezi omezením svobody a bezpečností?
Považujete Tomáše Halíka za morální autoritu?Anketa
Fotogalerie: - Vražedný střelec eliminován
Jsou si tito vzpomenutí vědomi, co všechno a jak mnoho toho sami zkazili? Umějí si představit svoje satanské dílo, kterého se dopouštějí svým neustálým opakováním hesla „Jsme ve válce!“, s vyvěšováním pytle s mrtvolou na budově s hrůznou minulostí, nemravným hovorem s holčičkou, která se ptá na atentát na Putina a dostane se jí jako odpovědi smíchu a souhlasného pokyvování hlavou – ano, ano, na to teď všichni myslíme.
Hranici mezi svobodou a bezpečností hledá lidstvo na celém světě od svých historicky zaznamenaných počátků. A zdá se, že bude ještě dlouho trvat, než ji dokáže alespoň tušit někde v nedohlednu. Zejména, když i dnes naši ochránci práva a spravedlnosti tápou ve svých úvahách a soudních výrocích, a nejsou si jisti, co to je svoboda a spravedlnost. Ti všichni nechávají starost o bezpečnost občanů v rukou, naštěstí ještě většinou rozumných, strážných. Proto se ptejme – na jak dlouho?
Psali jsme:
Bude nyní ohrožen pocit bezpečí, který Češi dosud cítili? Nejde jen o FF UK, ale i Klánovice. Říkali jsme, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa.
Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?Anketa
Nejde jen o Klánovice a FF UK, ale i o Orlík a další místa s původně dobrou pověstí, která se stanou „územím děsu“? Právě skončil proces s bývalým ministerským předsedou Nečasem. Ten sice nebyl tak často na veřejnosti prezentovaný, jako proces s Rudolfem Slánským a jeho „spikleneckým centrem“, ale trval deset let. Téměř stejně dlouho jako proces s bývalou ministryní národní obrany Vlastou Parkanovou. Myslíte, že alespoň tyto dvě rodiny jsou a budou přesvědčeny o tom, že Česká republika je nejbezpečnější zemí světa, právním státem, kde soudy rozhodují rychle a spravedlivě?
Podle zprávy z amerických médii byl právě v těchto dnech propuštěn na svobodu po 49 letech věznění za trestný čin, kterého se nedopustil, nám neznámý ubožák. Z tohoto „zorného úhlu věčnosti“ to dopadlo pro rodiny Parkanových a Nečasových ještě relativně dobře. Jejich víra v „západní hodnoty“ ale bude jistě menší, než se mohly, bez ohledu na povahu svých trestných činů, domnívat. Jejich „cesta na Západ“ byla plná jimi jistě nepředpokládaného utrpení. Ale můžeme předpokládat, že se něco podobného nestane třeba jen dnešnímu ministerskému předsedovi nebo ministryni obrany? A budou se muset přesvědčit, zda je naše země opravdu nejbezpečnější mezi těmi málo bezpečnými?
Letošní Vánoce byly zjizvené touto tragickou událostí. I celý konec roku. Je takový dojem vůči roku 2023 nespravedlivý, nebo opravdu nešlo o dobrý rok pro tuto zemi?
„Konec korunuje dílo“ v dobrém i špatném slova smyslu. Tentokrát se zdá, že špatný konec tohoto roku až skoro milosrdně zakryl vše špatné, co mnoho lidí trápilo. Ale také mnohým přinášelo prospěch a bohatství na úkor těch druhých. To ještě neznamená, že jde o záležitost pro celou zemi osudovou. Zvážíme-li, co všechno nechutného minulý rok přinesl, zdá se, že tam, kde jde o život, ať už je to jakkoli nelidské, je to stále lepší než strašit lidi atomovou válkou. Ano, naše společnost má výrazné rysy dehumanizace, ale snad bude možné nalézt způsoby, jak se „zbavit od zlého“ a pokusit se, i za předpokladu pokání celé jedné politické generace, vymyslet něco lepšího. Od minulosti spějme zpátky…. sice není dnes příliš populární, ale bez poučení ze všeho minulého by nemusel být ani ten příští rok jiný než ten právě minulý.
Běžná politika, díkybohu, o Vánocích „stojí”. Ale lidé nejsou, jak pozoruji, zvědavi ani na nějaká duchovní sdělení. Co tedy poradit, aby každý z nás zažil brzo nějakou „veselejší současnost”?
Asi jen „poznej sebe sama!“ Je to populární a často opakovaný výrok tak zvaných sedmi slavných a neznámých mudrců, který chováme jako odkaz své kultury a svých civilizací. Platí pro všechny, kteří chtějí žít ve svazku společenském všude na světě. Problém je ale v tom, jak si tuto slavnou větu vyložíme a jak jí budeme chtít rozumět. Kdyby mělo jít jen o poznání své identity, snad by to stačilo, aby byl náš svět lepší. I když, myslím si, že se s ním dnes, stejně jako v minulosti, moc dobrého dělat nedá. Tak snad jen to hvězdné nebe nad námi, a mravní zákon v nás.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
ZastavmeJe
