V loňském roce byly poslední části zdejších provizorních zábran nahrazeny stabilními betonovými. Použití tvárnic, ke kterému se v Brně přistoupilo, je přitom možná světový unikát.
Stačí tři jarní noci, kdy teplota vystoupá nad 5–6 stupňů, aby žáby považovaly období zimování za ukončené a vydaly se vstříc jarnímu rozmnožování. U Žebětínského rybníka, který požívá ochrany coby přírodní památka a kam míří i ohrožené druhy jako ropucha obecná, skokan skřehotavý nebo rosnička zelená, jim však do tradičních cest vstoupila v 80. letech nově vybudovaná komunikace vedoucí po hrázi. Řada obojživelníků (kteří mimochodem představují celosvětově nejrychleji mizející skupinu obratlovců) už do trdliště, tedy do místa rozmnožování, nedorazila. Místní sice aktivně organizovali „brigády“ a žáby zachraňovali přenášením, bylo ale jasné, že situace potřebuje systémové řešení.
O desítky let později lze prohlásit, že „stavební“ část je hotová. Pod silnicemi byly vybudovány dva speciální podchody, a to, aby se k nim žáby vůbec dostaly, zajišťují více než dva kilometry zábran. Ty musejí být dostatečně vysoké, aby je žáby nepřeskočily, ale aby byly nuceny pohybovat se podél nich. Vzhledem k délce tohoto naváděcího opatření nezbývalo než hledat ekonomicky výhodný a zároveň funkční materiál: na profesionální „svodidla“ by stanovený rozpočet nestačil, levné řešení v podobě fólií v dřevěných rámech mělo nízkou trvanlivost a vyžadovalo neustálou péči.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV