Krajská metropole jej realizuje od března 2017 s přispěním Evropské unie. Přestože projekt na začátku roku 2020 skončí, Plzeň bude dál v aktivitách a pomoci pokračovat, peníze dá ze svého rozpočtu. Klíčovou podporu ze strany města tvoří poskytnutí sociálního bytu i zajištění pomoci sociálních pracovníků.
„Za každým, koho se dosud podařilo do projektu zapojit, stojí pohnutý osud. Jde o týrané ženy, samoživitelky s dětmi a jen minimem peněz, o muže bez rodiny na ulici, s dluhy, bez práce a přátel. Mnozí z nich se ocitli na samém dně. Osobně proto cítím obrovskou radost z toho, že dostali druhou šanci,“ řekl radní města Plzně pro oblast ekonomickou, bytovou a nakládání s majetkem David Šlouf, pod jehož vedením se projekt podpořený dotací ve výši 13,2 milionu korun realizoval. Projekt cílí na seniory v nouzi, zdravotně postižené, samoživitele, mladé lidi vycházející z dětských domovů a podobně.
Některé z příběhů město nyní zpracovalo do informační brožury. Nazvalo ji Můj příběh. „Brožura obsahuje deset osudů konkrétních mužů a žen různého věku v různé životní situaci. Chceme tím nejen informovat, že něco takového děláme, ale i vyslat signál k potřebným, že nás mohou oslovit s žádostí o pomoc,“ uvedl primátor města Martin Baxa.
Pomoc města využila například osmačtyřicetiletá žena, jež se s problémy začala potýkat poté, co její nezletilou dceru postihlo závažné autoimunitní onemocnění. Kvůli péči o dívku přišla o práci, z domácnosti odešel i manžel, jenž ženu psychicky týral, avšak finančně přispíval. Rodina začala dlužit za nájem, měla strach o střechu nad hlavou. „My jsme s ní sestavili plán, pomohli jí s žádostí o sociální dávky, připravili splátkový kalendář. Situace rodiny se tak stabilizovala,“ přiblížila jeden z příběhů Karolína Vodičková, vedoucí Oddělení sociální práce a metodiky sociálního bydlení Odboru sociálních služeb Magistrátu města Plzně.
Zapojen do projektu byl také sedmdesátiletý muž, jenž se stal obětí svých různých známých, kteří jej finančně zneužívali. „Když jsme s ním začali pracovat, byl zanedbaný, zmatený, zvyklý jen na studenou stravu, neměl oblečení, osobní věci ani doklady. Ve spolupráci s charitou i dalšími subjekty jsme mu zajistili místo ve stacionáři, jeho zdravotní i psychický stav se tam stabilizoval, žije v něm spokojený život. V rámci projektu mu sociální pracovník poskytl přímou podporu ve výši 103 hodin,“ uvedla Karolína Vodičková.
Klientkou města se stala také třiačtyřicetiletá žena, kterou opustil partner – cizinec, nechal ji s obrovskou hypotékou a dětmi ve věku 9 a 7 let. „Žena si nechtěla připustit, že sama vše nezvlád¬ne, střídala několik zaměstnání, pečovala o děti. Nako¬nec ji zradilo zdraví, vysoké splátky nemohla dál platit. Skončila v exekuci, ona i děti musely z domu. Pobývaly v chatkách, zahradních domcích. Protože nebylo mož¬né získat od bývalého muže souhlas k prodeji domu, trvalo dlouho, než se jej povedlo prodat a část dluhu uplatit. Zbytek dluhu splácí díky insolvenci. Protože se její vážný zdravotní stav nelepšil, byl jí přiznán invalidní důchod,“ přiblížila Karolína Vodičková. O pomoc města si žena řekla až ve chvíli, kdy už nevěděla, kudy kam, byla zcela vyčerpaná. Město Plzeň rodině poskytlo byt 1+1. Žena získala novou práci, největším úspěchem však bylo velmi výrazné zlepšení zdravotního stavu jednoho z dětí, které má autoimunitní onemocnění a nevhodné bydlení jeho stav ovlivňovalo. „Tato naše klientka se rozhodla, že chce v budoucnu pomáhat ženám, které se dostaly do stejné situace jako ona,“ doplnila Karolína Vodičková. Když se žena loučila se sociálními pracovníky, poděkovala a řekla: „Vždy si vzpomeňte, že jste zachránili tři lidské životy.“
Cílem projektu Pilotní testování koncepce sociálního bydlení v Plzni je zajistit nesegregované bydlení pro osoby z cílových skupin na území Plzně, vytvořit funkční systém sociálního bydlení a metodiku sociální práce s klienty. V rámci projektu se město mimo jiné zavázalo poskytnout minimálně 35 bytů pro sociální účely. Ty jsou k dispozici například v nově zrekonstruovaných bytových domech v Plachého, tři sociální byty se nachází v nově vystavěném komunitním domě U Jam 23, ostatní byty se nachází v městských domech tak, aby nedocházelo k segregaci. Součástí projektu je i zřízení krizového bytu v Plachého ulici pro přechodné ubytování klientů, kteří se ocitli v krizové životní situaci jako například oběti domácího násilí, živelná pohroma apod.
Veškeré výstupy k projektu jsou k dispozici na https://socialnisluzby.plzen.eu/zajistime-poradime/socialni-bydleni/prubeh-projektu/.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
