Kritikové tuto snahu brali jako „definitivní opatření, které nezaručuje další rozvoj“. V jednacím sále ale byli přítomni i zástupci Národního památkového ústavu, kteří vysvětlovali, proč si objekty ochranu zaslouží, i některé dezinformace spojené s vlastním procesem ochrany. „Z naší strany to není věc překotná, v hledáčku památkového ústavu jsou tyto budovy více než deset let, na začátku tisíciletí jsme udělali jejich podrobný průzkum. Chtěli bychom ale rozptýlit obavy, že plošná památková ochrana je nějakým strašákem, naopak – je to příležitost k rozvoji. Památková péče rozhodně není diktát, kdy jeden jednotlivec s klapkami na očích o něčem rozhoduje. Počítáme s tím, že je třeba najít nový účel využití, nebude se tedy bránit změnám dispozic a podobně, chceme hlavně zabránit dalším demolicím, aby se území nestalo brownfieldem bez dalšího využití. Nebojte se plošné památkové ochrany, není to diktát, ale veřejnoprávní regulace, nástroj, který umožní městu ovlivnit, jakým způsobem se bude rozvoj historicky cenného území ubírat,“ apeloval na zastupitele Michal Zezula, ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Ostravě.