První polovina koncertu představila méně známý repertoár - o to atraktivnější i pro hojně zastoupenou nejmladší posluchačskou generaci, z čehož byli pořadatelé velmi potěšeni. Výběrem z písní Karla Goldmarka a Hugo Wolfa zahájila přehlídku krásných melodií zkušená sopranistka Petra Froese pocházející z Prahy a působící především v Německu. Zaujala svým vřelým až niterním projevem s přirozenou německou výslovností. Lyrickou polohu hlasu s plně otevřenými vokály předvedla zejména v písni Richarda Strausse Ruhe, meine Seele. Závěr svého uvedení věnovala ženě, a to Pauline Viardot, jako jedné z mála komponistek 19. století, lásce spisovatele Turgeněva. Německý barytonista Felix Rumpf navázal kultivovaným a sympaticky skromným přednesem bez přehnaných gest. V písni Hanse Rotta Das Abendglöcklein prokázal, že lyrická poloha hlasu je jeho parketa. Příběhy písní Alphonse Diepenbrocka na texty Goetha či Heineho vylíčil věrohodně a s patřičnou dramatičností (zejména oslavná Celebrität). Překvapením večera byla mladinká sopranistka Tereza Nováková, která je stejně jako Felix Rumpf laureátkou karlovarské pěvecké soutěže. Ojedinělým zabarvením hlasu přednesla pětidílný cyklus Písně soumraku J. B. Foerstera. Na pohled křehká dívka se s vervou prosadila v písni Opuštěná či předvedla propracované vrcholy frází v písni Jak krásný ten svět na Heineho text. Píseň Mahlerova přítele a spolupracovníka Bruno Waltera na závěr první poloviny večera pojala Tereza Nováková s operním nádechem, který naplno předvedla po přestávce v nesmrtelné árii Dvořákovy Rusalky. Jako Wagnerův Wolfram se blýskl Felix Rumpf  a především Petra Froese jako Smetanova Mařenka, které operní hlasový rejstřík vyloženě sedl. Árie z Lehárovy Veselé vdovy měla v jejím podání pravý operetní ,,šmrnc". Výkony v úvodní písňové části večera (mimochodem nahrávané na plánované CD) i v operních áriích, stejně tak vynikající klavírní spolupráce byly po přídavku oceněny vřelým potleskem zaplněného sálu.