Slavnostní otevření divadla v roce 1939 ale proběhlo bez soch na průčelí budovy. Rovněž po válce se nakonec rozhodlo, že sochy se již zpětně na budovu instalovat nebudou. Zachovaly se však naštěstí modely z pálené hlíny, které tehdy byly prvotně vyrobeny.

Přežily socialismus na půdě divadla, porevoluční putování do Kouřimi, kde mělo vzniknout komerční muzeum i navrácení zpět do skladu divadla, dílem náhody a štěstí ředitele Luboše Růžičky, který je v Kouřimi našel - pohozené, poničené.