Václav Plechatý patří k Liberci stejně neodmyslitelně jako Ještěd nebo bílí tygři. Podobnou měrou totiž přispívá k věhlasu našeho města mezi obdivovateli jeho díla po celém světě. Přitom o jeho umělecké dráze rozhodla kdysi nešťastná autonehoda, z níž si Václav odnesl takové trvalé následky, že slibná sportovní kariéra i další podobné aktivity musely jít stranou...

Zůstal „jen“ kumšt, který se ostatně dal alespoň ze začátku dělat i v posteli, respektive na nemocničním lůžku. A tak Václav Plechatý oprášil svoji dětskou zálibu, vzal znovu do ruky kudličku, k ní přibyla dlátka a hoblinkou po hoblince začala z kousků dřeva vykukovat první dílka - dřevěné šperky a miniatury. Po návratu do „pracovního procesu“ hledaly Václavovy umělecké sklony možnost uplatnění i v zámečnické dílně. A našly! Díky pochopení spolupracovníků i vedení firmy ozařovaly svářecí elektrody okna kateřinské dílny i dlouho po pracovní době a proměňovaly se pod Plechatého rukama v osobité kovové plastiky, z nichž několik jich najdeme po Liberci do dneška. Jenže - jednak šéfy docela zaskočila původně velkoryse tolerovaná Václavova spotřeba materiálu a jednak - hlas dřeva byl silnější, a tak „kovové období“ autorovy tvorby jednou pro vždy skončilo a začala se rodit první rozměrnější dřevěná díla. Ta menší v improvizovaném „ateliéru“ v přepažené panelákové ložnici, ta větší pak na zahradě u kamarádů. Horší to bylo v zimě, kdy se venku dělat nedalo a ťukat paličkou do dláta bylo v paneláku možné jen, když byli sousedi v práci... A tak se Václav Plechatý pustil do „tiché tvorby“, jíž se pro něj stala grafika.

Základní techniky ovládl nejen velice rychle, ale zároveň tak dobře, že i zasvěcení kroutili hlavou zejména nad jemnými tahy jeho linorytů. I v oblasti grafické tvorby se tedy muselo velmi brzy v bohaté liberecké výtvarnické líhni s Plechatým počítat!