"Cílem bylo zmapovat a následně zaznamenat obrazovou výpověď toho, co děti během tak dlouhé sociální izolace prožívají. Jedná se tedy spíš o dokument k zamyšlení nad tím, co covidová doba všem vzala," uvedla k nápadu pedagožka Lea Brejcha.

Tato výstava vznikla jako výsledek práce na distanční výtvarné výchově žáků 7. — 9. tříd 5. Základní školy. Cílem nebylo vytvořit cyklus uměleckých fotografií. Už pro samotný fakt, že materiálně technická vybavenost je mezi dětmi velmi rozdílná a mnozí disponují pouze jednoduchými mobilními telefony. Cílem bylo zmapovat a následně zaznamenat obrazovou výpověď toho, co děti během tak dlouhé sociální izolace prožívají. Jedná se tedy spíš o dokument k zamyšlení nad tím, co Covidová doba všem vzala. Co nelze nijak potlačit nebo nevidět, ale naopak, co máme všichni tolik potřebu sdílet.

Naše společnost byla, díky pandemii, nucena čelit nejrůznějším překážkám. I přes to, že probíhaly alternativní způsoby, jak se se situací vypořádat, tak jsme ve svém okolí mohli cítit frustraci a ztrátu motivace. Žít v distančním online světě se jevilo jako ideální východisko, ale ne pro studenty, kteří primárně vyžadují společný prožitek. Školní prostředí je důležité pro mezilidský kontakt, který je pro mládež zásadní. Nejenom pro dospělé, ale i pro mladé je důležitá seberealizace a pocit sounáležitosti. Výtvarná výchova tu je k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevu a potřeb. A tohle vše nejde zvládnout distančním způsobem života.