Akvarel Janě Švástové učaroval již před lety. „Je takový živelný, díky vodě dokáže z malování vytvořit velké dobrodružství. Často se zatajeným dechem pozoruji prolínání barev a celý ten inspirativní proces s rozmanitými efekty. Baví mě, že akvarel dokáže téměř vždy něčím novým překvapit,“ vyprávěla s úsměvem na slavnostním zahájení výstavy v Komunitním centru Prádelna na Smíchově.
Do 17. listopadu představuje tvorbu dam, které navštěvují její kurzy. Pořádá je čtvrtým rokem. „První výstavu jsem si nadělila ke svým kulatým narozeninám. A protože mě kamarádky přemlouvaly, abych je naučila alespoň trochu vládnout štětcem, hledala jsem prostor, kde bychom se mohly scházet,“ vzpomínala lektorka, co předcházelo pořádání kurzů.
Akvarel patří mezi nejsložitější techniky. „Dá se zkrotit, ale je to těžké! Postup je úplně odlišný než u ostatních technik. Například u oleje postupujete od tmavých ke světlým odstínům, a když něco zkazíte, můžete to přemalovat. U akvarelu je to obráceně. Když začínáte první vrstvu, musíte mít rozmyšlené, kde budou světlá místa, a ta se většinou vynechávají. Zapomenete-li, už ho tam v životě nevrátíte,“ upozornila Švástová, která vystudovala grafickou školu a téměř celý život pracovala v reklamě.
Je pro vás Petr Macinka přijatelný jako ministr životního prostředí?Anketa
„Vždy jsem ráda kreslila, ale s akvarelem jsem začala, až když odrostly děti,“ prozradila. Ráda maluje přírodu, takže na procházky nevyráží bez skicáku a tužky. Baví ji květiny, zvířata. Některé její obrazy si zájemci nyní mohou prohlédnout ve vinárně U svaté Anežky v Praze 1, kam přestěhovala některé z nedávné výstavy v Peruci v Českém středohoří. Tuto část republiky si zamilovala, jeho krásná, ale i trochu drsná příroda pro ni představuje nevyčerpatelný zdroj inspirace.
Malování pro ni představuje svým způsobem meditaci. „Když se do toho člověk ponoří, přestává vnímat okolí a věnuje se jenom tomu, co se děje na papíře,“ usmívala se. „Meditace je naprosto správný výraz! Malovala jsem jako dítě, ráda, a údajně dobře. Pak léta nic. A pak jsem začala navštěvovat kurzy, které mně pomohly zbavit se mých tehdejších starostí a smutků,“ svěřila se paní Eva, která na kurzy chodí čtvrtým rokem.
„Inzerát na kurz jsem objevila v Pětce, a už jsem tu třetí rok. Jak říkala Jana, je to fantastický relax, člověku dělá radost, když se obrázek povede,“ vyprávěla paní Milena, kterou baví krajina a stavby. Namalovala snad 150 obrázků, které uchovává doma v deskách. „Máme rádi, když nám Jana předvede jednotlivé fáze, jak postupovat. Malujeme vždy všichni stejný motiv, nejdříve si vyzkoušíme nejdůležitější prvky na menší papír, levnější, a výsledný obrázek pak malujeme na ten speciální, bavlněný. To víte, že pokaždé neslavím úspěch, a tak někdy využiju i druhou stranu papíru,“ směje se paní Milena.
Tři hodiny, které zabere jedna lekce, považuje za naprosto ideální. A co cítí, když vidí své práce na výstavě? „Je to divné, protože jsem je mohla lépe zarámovat. Spěchala jsem,“ krčila rameny. „Mám pocit, že jsme byly víc spokojené, když jsme vystavovaly první rok, teď tam vidíme ty chyby,“ přemítala s tím, že bylo těžké vybrat, co ukáže, neboť hodně obrázků rozdala.
„Začít s akvarelem může kdokoli. Vím, že mnoho lidí má obavy z toho, že neumí kreslit, ale je to zbytečné. Tvrdím, že malovat může každý, jen je důležité ponořit se do procesu malování a bavit se tím, co se odehrává na papíře,“ vyzývá Švástová ty, kteří by se chtěli naučit malovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
