Vážený pane biskupe, vážený pane vikáři, vážení farníci, vážení hosté,

když jsem v poprvé od faráře Josefa Ptáčka slyšel o stavbě nového kostela Krista Spasitele na Barrandově, vůbec jsem netušil, že se právě tato stavba stane jedním z nejlepších kulturních projektů v Praze 5.

Josef Ptáček a architekti stavby kostela pochopili toto architektonické dílo nikoli jako umělecko - technickou solitéru tyčící se mimo čas a prostor, nýbrž jako součást společenského organismu, tedy jako objekt vzniklý v příslušných historických, společenských, kulturních, sociálních a dalších souvislostech. Každá stavba se sice většinou rodí - obrazně řečeno - na prázdném papíru architekta a na zelené louce staveniště, nicméně ve vzduchoprázdnu nestojí: je článkem řetězu, jemuž říkáme historický vývoj v širokém slova smyslu. I z těchto důvodů řadíme významné architektonické projevy ke kulturnímu dědictví.