Ten se podle zákona vytváří na období dvou až pěti let následujících po roce, na který se sestavuje roční rozpočet. Obsahuje souhrnné základní údaje o příjmech a výdajích a o finančních zdrojích a potřebách dlouhodobě realizovatelných záměrů. Analyzuje vývoj financí, trendy a stanovuje strop bezpečného úvěrového zatížení města k financování cílů a uvádí možné hrozby s vlivem na finance, včetně opatření. Materiál se také zabývá silnými stránkami a příležitostmi financí a dává doporučení.

„Na jedné straně musíme konstatovat, že statutární město Prostějov přišlo v důsledku hospodářské recese v roce 2009 řádově o 130 mil. Kč na daňových příjmech. To negativně ovlivnilo hospodaření roku 2009, ale město tuto situaci zvládlo rychlou a především účinnou reakcí ve financích. Rozpočty byly od roku 2010 výsledně přebytkové až o 99 mil. Kč. Celkově jsme dle analýzy hospodařili rozpočtově správně, tedy deficity byly vykrývány přebytky v souladu se zákonnou zásadou dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtů. Deficitní tlaky byly umocňovány především kofinancováním dotací a investicemi. Výdaje města vykazovaly trvale stabilní výši investic. Naopak běžné výdaje jsme drželi dle výkazů na uzdě a tím jsme zajistili stabilizaci a zlepšení financí, které byly postiženy v roce 2009 výpadkem příjmů,“ vysvětluje primátor města Miroslav Pišťák.

Riziko investiční pasti se Prostějova přesto netýkalo. Avšak do budoucna je třeba vnímat, že pro finance mnohých měst a obcí je obecně riskantní strategie budování nového majetku, který vyvolává tlak na výdaje a zejména potřebu financí na jeho obnovu. Zvýšená investiční aktivita se může někdy projevit zhoršením ekonomiky provozu, tedy zejména neúměrným růstem běžných výdajů. Mnohá města i obce si neuvědomují, nebo nechtějí připustit, kolik prostředků je třeba vytvářet na údržbu a obnovu svého dosavadního majetku. Platí přitom, že čím více majetku město nebo obec má, tím více prostředků je třeba na jeho údržbu a obnovu.