V historiografii moderních dějin Prostějova se jedná o nejfrekventovanější téma. Marxistická historiografie vytvořila z prostějovských bouří jakýsi mýtus, v jehož rámci se vytvořil prostor pro zkreslení a manipulaci s fakty. Dokladem toho byly i články z tehdejší Stráže lidu s titulky: Místo chleba, olovo, Místo chleba, olovo a bodáky, Krvavá daň prostějovských žen, Proti hladu a válce – za mír a sociální spravedlnost, Hlad a děti, ženy a pušky, Mučedníci 26. dubna, Padli, abychom mohli žít. Tehdejší pohled byl jednoznačně politicko-ideologický. Události prý byly ohlasem únorové revoluce v Rusku. Odpovědnost za tragédii byla přisouzena vykořisťovatelskému kapitalistického řádu, takže byl předem určen nepřítel a hlavní viník a to bez ohledu na celý komplex faktorů a vlivů.

Pojďme se na tyto události podívat na základě analýzy historika Pavla Marka, autora studie „Hladové bouře“ v Prostějově v dubnu 1917 – pravda a fikce, uveřejněné v revui Střední Morava, č. 48, 2019 na str. 27–38.

25. a 26. duben 1917