V historiografii moderních dějin Prostějova se jedná o nejfrekventovanější téma. Marxistická historiografie vytvořila z prostějovských bouří jakýsi mýtus, v jehož rámci se vytvořil prostor pro zkreslení a manipulaci s fakty. Dokladem toho byly i články z tehdejší Stráže lidu s titulky: Místo chleba, olovo, Místo chleba, olovo a bodáky, Krvavá daň prostějovských žen, Proti hladu a válce – za mír a sociální spravedlnost, Hlad a děti, ženy a pušky, Mučedníci 26. dubna, Padli, abychom mohli žít. Tehdejší pohled byl jednoznačně politicko-ideologický. Události prý byly ohlasem únorové revoluce v Rusku. Odpovědnost za tragédii byla přisouzena vykořisťovatelskému kapitalistického řádu, takže byl předem určen nepřítel a hlavní viník a to bez ohledu na celý komplex faktorů a vlivů.
Pojďme se na tyto události podívat na základě analýzy historika Pavla Marka, autora studie „Hladové bouře“ v Prostějově v dubnu 1917 – pravda a fikce, uveřejněné v revui Střední Morava, č. 48, 2019 na str. 27–38.
25. a 26. duben 1917
Podporujete vládní výzvu k udávání tzv. dezinformací?Anketa
Na počátku událostí byla kauza tzv. přídavkových chlebových lístků, jejichž vydání požadovaly ve středu ráno 25. dubna 1917 na radnici dělnice oděvní továrny Ballek (na tyto lístky však měli nárok jen dělníci pracující v těžkém průmyslu zapojeném do válečné výroby). Postupně zagitovaly další dělnice z továren J. Mandl, J. Wolf & R. Stern a dělníky strojírenských továren F. Wichterle a F. a J. Kovářík a obuvnické továrny Wolf & Franže. Večer 25. dubna došlo k demonstraci šesti až osmi tisíc lidí před budovou okresního hejtmanství (na rohu Svatoplukovy a Kollárovy ulice). Dav nakonec zaútočil i na budovu hejtmanství. Došlo také k nočním útokům na budovy továren, domy, kavárny, Národní dům i radnici. Výsledkem bylo přes tři tisíce rozbitých oken a výloh. Hejtman Josef Wierer už večer povolal k zajištění klidu a pořádku ve městě vojenskou jednotku z olomoucké posádky.
Ve čtvrtek 26. dubna po osmé hodině ráno pronikly dělnice do strojírenských továren a vynutily si zastavení práce. Část dělníků se vydala do města, část k budově hejtmanství. Zde jim vstupu bránil kordon asi padesáti vojáků postavený na rozhraní Vrahovické a Svatoplukovy ulice . Situace se kriticky vyhrotila před polednem. Setník Zapletal, velitel vojenské jednotky13. zeměbraneckého pluku, vydal pokyn ke střelbě. Na dlažbě zůstalo 23 mrtvých, z toho bylo deset žen a jeden třináctiletý školák sestřelený ze stromu. Osmdesát osob bylo zraněno. Vojenskou jednotku tvořili osmnáctiletí odvedenci, kteří procházeli vojenským výcvikem, - byli nepřipraveni na zásah. Jejich výzbroj činily cvičné pušky s náboji bez ocelových plášťů.
Příčiny a důsledky tragédie
Důvodem demonstrace nebyl hlad, ale frustrace obyvatel z války a šířící se fámy o nedostatku potravin a uhlí. Zásobovací situace v Prostějově byla ale nadprůměrná. Připomenout můžeme i nelegální zásobovací síť udržovanou starostou města Ondřejem Přikrylem a družstvo Dělnického mlýna (Svépomoc). Uměle vyvolaná kauza přídavkových lístků byla vlastně agitací s politickým podtextem ze strany německých nacionalistů a radikálních členů místní organizace sociální demokracie. Nesmyslný byl také argument o tom, že střelba do davu měla být výstražnou lekcí a měla zastrašit obyvatele českých zemí. Takový úkol vojenská jednotka nedostala.
Drastické řešení situace bylo výsledkem série větších či menších pochybení, kterých se dopustili všichni zainteresovaní. Události se jim vymkly z rukou a skončily tak, jak nikdo nečekal. Máme-li určit hlavního viníka dubnové tragédie roku 1917 v Prostějově, budeme ho hledat mezi jednotlivci, mezi těmi, kteří nesli za zajištění pořádku ve městě politickou odpovědnost. V širším pohledu pak vina padá na hlavu těch, kteří rozpoutali 1. světovou válku. Důsledky jejich činu odnesli nevinní lidé.
Veřejná připomínka tragédie je plně na místě, neboť události jsou největším protestem civilního obyvatelstva v letech 1. světové války v českých zemích v roce 1917. Elitám habsburské monarchie signalizovaly stav v zázemí a vyzývaly k rychlé likvidaci války a uzavření míru.
Památníky událostí
Bývalé náměstí Čelakovského nese od prosince 1945 název Padlých hrdinů. Oběti tragédie zde připomínal pískovcový památník pocházející z dílny prostějovského kamenosochaře Václava Becka s dominantou dělníka v haleně se sklopenou hlavou, v zamyšlení a náklonu vyjadřujícím pokoru a odevzdanost do vůle Všemohoucího. Byl na něm nápis: „Památník nevinných 26/ 4. 1917“. Tento pomník byl přemístěn na městský hřbitov a nachází se v místech hrobů obětí (skupina 5, řada 1–2, čísla 1–17).
Byl nahrazen bronzovým dílem od akademického sochaře Jana Třísky „Jeden z nás“ (z roku 1933). Představuje mladého muže s velkým kladivem nad hlavou připraveného úderem na klín rozbít skálu. Jeho bojovná pozice jakoby symbolizovala ideové vyznění událostí z roku 1917. Autorem úpravy okolí byl architekt Antonín Navrátil. Oba pomníky jsou evidovány v centrální registraci válečných hrobů.
Pomník byl odhalen 24. dubna 1938 tehdejším starostou Prostějova Oldřichem Johnem a byl převzat do péče města. Slavnost měla s ohledem na dobovou politickou atmosféru komorní ráz. V roce 1942 musel být pomník z příkazu německých orgánů odstraněn. Znovu byl instalován v květnu 1947.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
