Tato zárubní zeď ohraničuje a staticky zajišťuje toto vyvýšené prostranství se zvonicí ve vzdálenosti 10 m od kostela. Na základě písemných pramenů se předpokládá, že chrám byl zbudován na místě staršího románského kostela sv. Mikuláše, který byl spolu s nejbližším okolím, tzv. Zákostelím, v roce 1119 z rozkazu Vladislava I. opevněn vlastním ohrazením (valy s příkopem) a který v roce 1349 vyhořel.

Nový kostel zasvěcený sv. Bartoloměji byl vystavěn v průběhu 14. století jako síňové trojlodí na základě svolení Karla IV. Kostel sv. Bartoloměje tak tvořil od počátku spolu se zvonicí a hřbitovem rozlehlý přirozený samostatně opevněný areál ve východní části historického jádra města. Opevnění zaniklo až v průběhu 19. století.