Vše začalo společným čtením knih, povídáním, posloucháním, hraním společenských her a přerostlo v přátelství, která přetrvala i roky. A přinesla spoustu radosti.
O pomoci nemluvíme, pomáháme
Děti rozsvítí všední dny seniorů, pro ně samotné jsou pak senioři nekonečnou studnicí příběhů a vzpomínek. Někdy je od sebe dělí i více než šedesát let. „Nemá smysl mluvit o tom, jak vypadá opravdu pozdní stáří, se všemi negativy, která s sebou nese. Často je toto téma v rodinách tabu, přitom je přirozenou součástí života. My jsme se rozhodli stáří dětem ukázat, naučit je, že život je třeba brát se vším všudy. Rádi bychom, aby, než se rozhodnou jednou stařečka či stařenku ve svém okolí svěřit do péče nějakého domova, popřemýšleli, zda nejsou schopni to třeba zvládnout v širším rodinném kruhu. Pokud o tom budou alespoň přemýšlet, budeme rádi. A pokud se rozhodnou sami postarat, pak to je ten největší úspěch, který naše aktivita může mít. Říká se, že dnešní děti nic kromě počítačů, tabletů a sociálních sítí nezajímá. Není to pravda. Děti jsou velmi empatické, ohleduplné a milé. Jezdit pravidelně začínáme v šesté třídě. Nepočítám teď různá vystoupení, která se odehrávají při různých příležitostech již na prvním stupni. Ale teprve v šesté třídě se kontakt zintenzivňuje. Řada z dětí se zde poprvé setká se smrtí. Jezdí za seniorem určitou dobu, pak jednou přijedeme a oni se dozvědí, že jejich „babička či dědeček“ zemřeli. To bývá těžké“, uvádí ředitelka školy a organizátorka aktivity Petra Šišková. Ale to je život. A my na něj připravujeme již druhou vlnu „druhostupňáků.“ Velký dík patří vedení DOP Dolní Rychnov a socioterapeutkám, s nimiž je výborná spolupráce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
