Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové,
já jsem podal, je to již nějaký čas, 24. března interpelaci na předsedu vlády České republiky prostřednictvím Tomia Okamury, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tedy ve smyslu článku 53 Ústavy České republiky a i ve znění pozdějších ústavních změn a samozřejmě dle § 112 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a to ve věci strategická komunikace státu a důvody jejího zrušení vládou vedenou Andrej Babišem k 1. 1. 2026. A nebyla to tedy první interpelace. Já už jsem se ptal poněkolikáté, protože vlastně se mi nepodařilo zjistit ty důvody a nepodařilo se mi dostat nějakou kloudnou odpověď od pana premiéra, a proto jsem také došel k závěru, že považuji za vhodné, abychom se touto problematikou zabývali na plénu Poslanecké sněmovny.
A kdybych tedy měl zrekapitulovat ty dotazy, které jsem kladl panu premiérovi, tak dotaz číslo 1 byl, na základě jakého konkrétního dokumentu, analýzy, usnesení vlády či jiného podkladu bylo rozhodnuto o zrušení odboru strategické komunikace státu? Za druhé. Proběhlo před zrušením odboru formální vyhodnocení jeho činnosti? Pokud ano, kdo jej zpracoval, kdy bylo dokončeno a jaké byly konkrétní závěry? Za třetí jsem se ptal, jaké konkrétní činnosti, kompetence a odpovědnosti odboru strategické komunikace státu byly po 1. 1. 2026 ukončeny bez náhrady a které naopak byly převedeny třeba někam jinam. Prostě co se z toho zachovalo, o co ten stát definitivně přišel.
Také jsem se ptal, který konkrétní orgán, útvar nebo funkcionář po 1. lednu 2026 převzal odpovědnost za koordinaci strategické komunikace státu na centrální úrovni, a dále jsem se tedy tázal, kdo je nyní odpovědný za koordinaci komunikace státu v případě mimořádných událostí, krizových situací nebo celkově v tom tématu hybridních hrozeb, které přesahují působnost jednoho rezortu.
Také vlastně další dotaz, šestý dotaz, směřoval k tomu, jestli existuje po zrušení odboru nový mechanismus mezirezortní koordinace strategické komunikace a pokud ano, jestli byl zaveden, kdy byl zaveden, kdo jej řídí a na základě jakého rozhodnutí, a pokud tedy nebyl, tak kdo zajišťuje koordinaci mezi jednotlivými rezorty.
Sedmý dotaz směřoval k tomu, jestli před zrušením odboru byly konzultovány bezpečnostní složky státu, zpravodajské služby, ministerstva nebo externí odborníci na strategickou komunikaci a informační bezpečnost. A pokud ano, tak které konkrétně a s jakým výsledkem, a pokud ne, tak proč takové konzultace neproběhly.
V předchozí odpovědi, když jsem se ptal tedy víceméně na to samé, mi pan premiér odpovídal, že ty závazky vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci naplňují, protože Česko má své závazky, naplňují konkrétní rezorty. No, tak já se ptám, které rezorty to jsou a které útvary tu agendu vykonávají a opět, jak je zajištěna koordinace.
Je Petr Macinka arogantní?Anketa
Devátý dotaz směřoval k tomu, jak je po zrušení odboru strategické komunikace státu zajištěna kontinuita právě ve vztahu k té mezinárodní spolupráci v oblasti strategické komunikace, boje proti dezinformacím a reakce na hybridní hrozby. Paradoxem je, že v určitých programových dokumentech, koneckonců i vládních, ale i v různých koncepčních, vlastně je posilování strategické komunikace státu a síly těch institucí, ale paradoxně vláda ten útvar zrušila, takže můj dotaz směřoval k tomu, jestli to celé dává smysl.
Také se ptám tedy, jestli vláda do budoucna plánuje vytvořit jiný orgán nebo mechanismus pro koordinaci strategické komunikace státu. Pokud ano, v jakém časovém horizontu, s jakým mandátem, v jaké institucionální podobě.
No a naopak, na závěr se tedy ptám, to byla, řekněme, věc, která trochu odpovídala událostem toho, co jsme prožívali v březnu, a to byl tedy požár v Pardubicích a také repatriační lety po začátku války na Blízkém východě, které bezpochyby ukázaly potřebu efektivní, koordinované a strategické komunikace státu, a tedy jaké jaké opatření vláda, pan premiér i jednotlivé rezorty přijmou.
No, popravdě řečeno, z odpovědi od pana premiéra jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděl. Dostal jsem zpátky relativně vlastně na pana premiéra dlouhou odpověď. Musím říct, že teď ty odpovědi začínají chodit čím dál tím kratší, když takhle postupně interpeluji. Na začátku vlády jsem dostal třeba 2 – 3 stránky, nějakou odpověď, a v poslední době je to teda čím dál tím stručnější a stručnější. Tak nevím, proč pan premiér mění styl komunikace i v té formální podobě. V principu jsme se dozvěděli, že žádná analýza nebyla, že nic zkoumáno nebylo a že prostě vláda si bude komunikovat ústy svých představitelů a že na to nepotřebují žádné odborníky.
To, jak vláda komunikuje, vidíme na Ministerstvu životního prostředí, kde se nabírají lidé na sociální sítě, ale oni nevím teda, jestli dělají něco ve své pracovní době, ale rozhodně vidím, co dělají mimo tu práci, a je to prachobyčejná politická propaganda. Nevím, jestli tohle tedy je ta strategická komunikace, jak si ji představuje nová vláda, nebo jestli je to ta taktika, že každý den je veřejný prostor zahlcen nekonečným množstvím skandálů a nesmyslů, aby nás to všechny utahalo.
Takže v době, která geopoliticky není jednoduchá, vidíme destrukci státu v přímém přenosu. Vidíme tady nějaký boj o ústavní kompetence, ale samozřejmě na pozadí se děje spousta krásných věcí, od čerpání dotací přes umisťování vlastních kádrů na jednotlivá ministerstva.
Samozřejmě trpí to, o co bychom my měli ale společně usilovat jako volení představitelé do Parlamentu České republiky. Chybí budování české státnosti, chybí budování důvěry u společnosti v to, že státní orgány, vláda a jednotlivá ministerstva, jednotlivé bezpečnostní složky, dokáží přijít na pomoc, když je to potřeba, a že se jako společnost dokážeme těm vnějším nebo vnitřním hrozbám ubránit.
Je to tedy velice smutný pohled, kdy v té rozbouřené pěně dní se vytrácí důvěra, vláda má velmi nízkou důvěru a myslím si, že to je přímý dopad toho, že tam Andrej Babiš prostě toleruje Motoristy. Tady před sebou vidím prázdné lavice, kteří mají tedy tu taktiku, budu se opakovat, zaplavit veřejný prostor naprostými, ale naprostými nesmysly. Vidíme to na boji mezi ministrem zahraničních věcí, premiérem a prezidentem České republiky, hlavou státu. Samozřejmě jedna věc je ten boj, jedna věc je, že tím zaplníte titulky a uděláte si svůj obsah pro sociální sítě, pro ty své skupiny. A druhá věc je, co to udělá s touto zemí jako s celkem, co to udělá s tím, jak jsme vnímáni v zahraničí, kde skutečně ta zpráva z Česka není, jestli zrovna něco řekl Macinka nebo Babiš, ale a ta zpráva je, Češi se ani nejsou schopni dohodnout, jak budou v zahraničí prezentováni. A samozřejmě půl roku jsme tím krmeni zcela zbytečně. A místo toho, abychom se v zahraničí zapojili do iniciativ, které jsou skutečně klíčové a strategické, do kterých půjdou velké finanční prostředky, protože všechny ostatní země skutečně míří k těm 3,5 procentům výdajů na obranu, tak v Česku výdaje na obranu stagnují. Nechytejte mě, prosím, za slovo, ale je to tak, ta křivka nemá rostoucí tendenci a v poměru vůči HDP dokonce klesá.
A summit NATO v Ankaře bude o výdajích na obranu. Summit NATO v Ankaře bude o další podpoře Ukrajině a je tedy šokující, že premiér včera řekl, že nebude blokovat, jako kdyby Česko někdy mělo snad něco blokovat ohledně zadržování ruského vlivu, tomu opravdu nerozumím, ale že do toho nebudeme přispívat. To znamená, z nás se stávají parazité na bezpečnosti evropské architektury, protože nejenomže nejsme ochotni přispět na bezpečnost, ale dokonce budeme tedy milostivě tolerovat to, že ostatní země jsou připraveny jít na pomoc Ukrajině, ale sami do toho nedáme.
Takže naše postavení jakožto země, která má jedny z nejnižších výdajů na obranu a neprosazuje nebo neukazuje ten rostoucí trend, pouze ho slibuje, a je to o těch 20 nebo 30 miliardách, které jste vy škrtli z toho našeho návrhu rozpočtu, který jsme vám dokonce dvakrát poslali do Poslanecké sněmovny. A v této situaci samozřejmě ta třetí komponenta toho summitu NATO je o spolupráci obranného průmyslu se státem, se státy, vytváření zbrojních koalic, vytváření technologických koalic, kdy to, o čem jsme tady hovořili před pěti, deseti lety, o bezpečnosti dodavatelských řetězců, tak dneska prožíváme, dneska to je realitou, dneska záleží na tom, jestli odebíráte komponenty z Číny, z Tchaj-wanu, z Ameriky nebo třeba z Německa.
Dneska záleží na tom, jestli vám ten partner to zboží je ochoten prodat, jestli ho má v dostatečné kapacitě, protože samozřejmě vojenský konflikt vysoké intenzity, válka, je o tom, abyste nejenom tu zbraň měl technologicky, abyste ji mohl vyrobit, dovézt, použít, ale abyste ji také měl v dostatečném množství a ve správném čase. Protože když jedno z toho vám chybí, tak samozřejmě váš nepřítel nad vámi potom může mít převahu.
Takže logicky v rámci toho vojenského plánování a v rámci budování naší obranyschopnosti summit NATO řeší i tuto komponentu a Česko u toho prostě není a nemůže být, protože nemáme jasné politické zadání, protože vláda si vybrala úplně zástupný i zbytečný spor, který vychází tedy ze dvou zdrojů. Za prvé z malichernosti Motoristů, kteří se mstí za to, že jeden z jejich poslanců nebyl jmenován členem vlády, a za druhé, protože Andrej Babiš, to už víme, tedy poslanci ANO to ví ještě lépe než my ostatní, že Andrej Babiš na stranickém sjezdu, kde byl skrze severokorejský výsledek znovu zvolen předsedou hnutí ANO, tak jasně prohlásil, že nechce, aby prezident Pavel byl znovu prezidentem, že proti němu chce postavit kandidáta a že ho chce porazit. To znamená, tady běží už předvolební očerňovací špinavá kampaň. Házíte prostě od ledna, od února bláto na hlavu státu České republiky, kudy chodíte a tohle nechutné ponižování se vám absolutně hodí.
A samozřejmě proto je naprosto pochopitelné, že nemůžou existovat žádné instituce nebo části institucí nebo orgány, které by jakkoliv budovaly státnost, pokud si jako hnutí ANO vytyčíte za cíl tu státnost poplivat, pošpinit. A to je přesně to, co se děje. To je přesně to, co Andrej Babiš cíleně dělá. Petr Macinka mu u toho dělá tu ještě černější a špinavější práci, protože se prostě o tu roli dobrovolně přihlásil. A z této logiky tedy i vyplývá, že nemusí probíhat žádná složitá analýza, aby byl zrušen orgán pro strategickou komunikaci, který má prostě systematicky pracovat a budovat, ale že je to potřeba prostě zašlapat a zničit. To samé míří k paní poradkyni Vachatové, která tam velmi aktivně tedy prosazuje ten ruský zákon. Má pro to, když budu mluvit ironicky, ty nejlepší předpoklady. A to samozřejmě se dál doplňuje s tím, jakým způsobem chcete zašlapat veřejnoprávní média, Českou televizi a Český rozhlas. Není jiného cíle než tyto instituce ovládnout, podrobit a oslabit.
A když se podíváme na to, jak přicházely ty jednotlivé návrhy, tak si myslím, že to každému musí být úplně jasné. Jednou to zkoušíte skrze snížení financování, podruhé to zkoušíte úplně novým zákonem. To zhavarovalo ještě dříve, než to vůbec se mohlo dát do pohybu, protože to bylo napsáno skutečně diletantsky. Teďka vlastně máme na stole zase další návrh, který mění způsob financování, a snažíte se vytvořit dojem, že vláda České republiky má mít vliv na veřejnoprávní média. Nemá. Nemá ho mít. Radu volí Parlament, vždycky ji volil v dějinách moderní České republiky a vláda byla úplně mimoběžná.
Vy víte, že jako ODS, jako opoziční strana my jsme hlasovali pro změnu Ústavy, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat hospodaření veřejnoprávních médií. Já si myslím, že to je logický a správný návrh. Koneckonců jsou to veřejné prostředky, můžeme to nazývat nějakou pseudodaní, poplatkem, to je úplně jedno. Je tam jasně daná povinnost na jednotlivé domácnosti. Ale nejde to ze státního rozpočtu. Nikdy to nešlo ze státního rozpočtu. A vy to chcete přihodit na vrub státního rozpočtu, chcete, aby se to bralo – vy argumentujete tím, že se ušetří za tu logistiku, Česká pošta a tak dále. Ale už neříkáte, kolik tedy budou tvořit úroky na těch dluhopisech, které prodáte, abyste mohli ty peníze potom dát těm dvěma institucím.
A samozřejmě každá instituce, která dostává peníze ze státního rozpočtu, musí o tom státním rozpočtu vyjednávat. Jako ministr jsem o rozpočtu vyjednával čtyři roky v kuse a velmi úspěšně. A zároveň se na tom Ministerstvu financí vždycky bavíte o jednotlivých položkách. A tam proti vám sedí nějaký z mé zkušenosti poměrně přísný a fundovaný člověk a říká: tohle vám dáme, tohle vám nedáme, tohleto – tady přimhouříme oko, tam si uděláme tu rezervu, tohle – na to úplně zapomeňte. A jestli si někdo myslí, že ta debata takhle vypadat nebude, tak se tedy šeredně plete, protože takhle ta debata vypadat jednoznačně může. A ukazují nám to zkušenosti ze zahraničí.
Žádný zákon ještě neprošel, to je dobře. My jsme deklarovali, že budeme nezávislost veřejnoprávních médií hájit do posledního dechu. To jsou ty pověstné spacáky, které má nachystány pan předseda Kupka. Fotili jsme se tady v takových tričkách černých, tak to si myslím, že taky vyvolalo určitou pozornost. Cílem je dát jasně najevo, že v této věci neustoupíme, že v této věci neuhneme a že v této věci nepolevíme.
To, co se už povedlo, krom toho, že tedy na nohou jsou jak ta veřejnoprávní média, kde probíhá stávková pohotovost, a že na nohou je část veřejnosti, samozřejmě s kterou vy se neztotožňujete, ale myslím si, že ty demonstrace a různé petice ukázaly, že to je skutečně velká část veřejnosti, stejně tak je na nohou opozice. Tady asi můžu konstatovat, že to jsou všechny opoziční strany, které se na tom dokázaly jasně sjednotit. No a zároveň jste jasně ukázali, co je vaším skutečným záměrem a k čemu cílíte, že to skutečně není o žádných penězích.
A opět, stejně tak jako když kydáte špínu na prezidenta republiky, tak i v tomto případě kydáte špínu na tuto zemi, na tento národ. Usilujete, já bych ani neřekl o jeho zničení, to by nebylo správné. To by bylo přehnané. Ale chcete ho ovázat zase takovými těmi jako normalizačními řetězy. Chcete takový ten smrádek a teplíčko, aby se moc jako nekritizovalo, aby ta televize vám byla po chuti, aby vám pomáhala. Bezpochyby maďarský scénář médií by se vám určitě líbil. Nepochybuji o tom, že řada z vás se tam nějakým způsobem inspirovala, jak Orbán dělal mediální scénu. Zajímavé je, že teďka, když už Orbán od moci odešel, tak velká řada těch médií, ať už polostátních nebo neziskových, nebo jak oni to měli zorganizované, tak začíná krachovat, propouští novináře. Je docela zajímavé to pozorovat.
A já se domnívám, že v případě institucí jako je Česká televize a Český rozhlas, by bylo skutečně hrubou chybou, kdyby se jich dotkla nějaká takováto změna, o kterou vy usilujete. Český rozhlas ten nedávno odstavil sto let existence. Je to instituce tradiční. Český rozhlas je podobně stejně starý jako BBC, protože Československo ve dvacátých a třicátých letech patřilo mezi jedny z ekonomicky a technologicky nejvyspělejších zemí na světě. A díky nacistické a komunistické totalitě jsme o to bohatství potom do velké míry přišli. Takže skutečně to nebyla náhoda, že prostě v Československu byl založen Rozhlas. A ono potom, když máte instituci tohoto charakteru, tak ona se podílí na formování národa, ona se podílí na formování historie, ona se podílí i na obraně toho národa. A víte sami moc dobře, že to bylo volání v Českém rozhlase, které v květnu 1945 zahájilo povstání v Praze proti nacismu. Je sechs Uhr, nebo jak to bylo přesně, já to teďka nevím. Víte to moc dobře. Stejně tak dobře víte, že to byl Československý rozhlas, který v šedesátém osmém ještě čtrnáct dní dokázal vysílat po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Tuto instituci, která dneska funguje velice dobře a plní svoji roli, chcete z populistických důvodů, abyste lidem ze složenky škrtli ten poplatek, zničit a dostat pod moc vlády.
Já si nemyslím, že vláda potřebuje mít svoje hlásné trouby tohoto typu. Já říkám, že vláda by měla mít svůj útvar na strategickou komunikaci, ať tam je pár odborníků, kteří to budou koordinovat. Ať jsou tam lidé, kteří se třeba v reálném čase věnují vyvracení těch největších lží, které se objevují dneska on-line ve veřejném prostoru. Ať tam jsou lidé, kteří připraví třeba nějakou strategickou komunikační kampaň k tomu vysvětlování, co to je státnost v prostředí sociálních sítí. A opravdu potřebuje mít premiér na telefonu ředitele rozhlasu a ředitele České televize, aby jim říkal, co mají mít ve zprávách? Protože jinak se budeme bavit o tom rozpočtu, že jo, na podzim nebo na jaře nebo kdykoliv. Tohle si myslím, že v Česku nepotřebujeme.
To samé platí pro Českou televizi. Ta vznikla někdy tuším v šedesátých letech, ale za tu dobu se etablovala také jako instituce, která formuje, formuje nás jako lidi, formuje nás jako Čechy. No jak? Těmi audiovizuálními díly, která tam vznikají, filmy, seriály, nebudu to tady vyjmenovávat, každý máme rádi něco jiného. A plní tu roli vlastně dneska od malého dítěte přes televizi Déčko až přes ten dospělý věk, kdy třeba konzumujeme jiné pořady, až k tomu stáří. To skutečně není instituce, se kterou se může hazardovat způsobem, jak vy to předvádíte. Systém těch rad – neříkám, že je ideální, ale stále odděluje tu moc od vlády Parlamentu.
Takže tolik asi k tomu, co jsem zde chtěl říci ke strategické komunikaci. Motoristé se nás tedy rozhodli... Motoristé se rozhodli veřejný prostor zaplavit močůvkou, bohužel jsou v tom velmi úspěšní. Hnutí ANO jim to toleruje, protože předseda vlády potřebuje jejich hlasy, ať už to bylo pro hlasování o vydání k soudnímu řízení nebo krytí, já nevím, výše státního dluhu a podobně. A samozřejmě ty maďarské scénáře a ruské scénáře a jiné další scénáře tady bohužel můžeme v politice ANO stále pozorovat. A je to tedy smutný pohled. Ale opozice se nedá.
Děkuji za slovo.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
