„Z počátku měla přítomnost dravce v kolonii velmi silnou odezvu, havrani lokalitu velmi rychle opouštěli, po několika dnech se ani nepokoušeli na stromy střežené káněmi usedat, pouze při přeletech kontrolovali přítomnost dravců. Postupně však zřejmě začal zvolna vítězit silný hnízdní pud a silná vazba na tradiční hnízdiště a reakce na dravce ochabovala až do úplného vymizení,“ komentoval plašení Jiří Rozum z městského Odboru životního prostředí.

V závěru plašení již nebylo možné havrany přimět k opuštění hnízdních stromů i přes nasazení více dravců.