„Budova bývalé základní školy na Sídlišti nad Lužnicí je dlouhodobě ve špatném technickém stavu. Sociální služby, spolky a volnočasové kroužky, které se v budově po vystěhování školy postupně usídlily, přitom tvoří důležitou službu obyvatelům sídliště, a zaslouží si důstojnější prostory. Pro město Tábor je to jedinečná příležitost, jak vytvořit zázemí odpovídající významu sídliště,“ vysvětlil starosta města Štěpán Pavlík, co město motivovalo k vypsání architektonické soutěže na rekonstrukci objektu s pracovním názvem Mezigenerační centrum Osmička.

Po vystěhování základní školy před téměř dvaceti lety našly v sídlištním pavilonovém objektu domov téměř dvě desítky subjektů, jejichž činnost je pro tábor i Sídliště nad Lužnicí nepostradatelná: od Diakonie ČCE - střediska Rolničky), pracující s klienty s kombinovaným postižením, přes volnočasové kroužky tance nebo šachu až po místní kluby seniorů. Technický stav objektu přitom čím dál více znesnadňuje jeho užívání. Dílčí opravy, které

udržují budovu v dočasně obyvatelném stavu, stojí město rok od roku více prostředků. Části budovy kvůli provozním omezením nefungují efektivně, další – např. pavilon bývalé vývařovny – jsou prázdné a hledalo se pro ně nové využití.

Cílem soutěže bylo navrhnout komplexní rekonstrukci bývalé 8. základní školy a posílit stávající životaschopný mix komunitních a sociálních funkcí, napravit kolizní provozní vazby a zapojit objekt do organismu sídliště. Úkolem bylo vytvořit živoucí centrum sídliště, budovu dobře fungující v dlouhodobém horizontu. Návrh budoucí náplně má poměrně dlouhou genezi, jak připomněl Štěpán Pavlík: „Námět na využití objektu pro mezigenerační centrum byl nesen napříč několika posledními volebními obdobími a vychází ze strategických koncepcí i ankety mezi obyvateli Sídliště nad Lužnicí. Zpřesnění návrhu využití a zodpovězení řady klíčových otázek provozu, správy nebo rozsahu služeb bylo v režii Kanceláře architekta města provedeno v posledních měsících, a to mimo jiné intenzivními rozhovory se stávajícími i budoucími uživateli objektu.“

Architekti se v souladu se zadáním pokoušeli vyřešit komplexní prostorové schéma, stojící na třech pilířích: do prostor bývalé vývařovny se přestěhuje místní pobočka Městské knihovny, která bude zároveň správcem menšího komunitního sálu, klubovny a dílny pro práci se dřevem a kovem. Dalšími je rozšíření stávajících služeb denního centra pro osoby s kombinovaným postižením (Diakonie Rolnička) a přesídlení služeb nízkoprahového centra