Řemeslníci používali tradiční materiály a postupy, které zaručují zachování původního vzhledu i charakteru objektu. Novodobé omítky v exteriéru i interiéru, jejichž aplikace proběhla v roce 2014, byly již dožilé, proto bylo třeba je nahradit. Stavební firma nejprve odstranila takzvané obětované omítky, tedy ty vrstvy, které už přestaly plnit svou funkci. Přesto posloužily přesně tak, jak zástupci radnice zamýšleli: už před více než deseti lety se počítalo s tím, že jakmile vápenné povrchy nasají dostatek soli ze zdiva, dojde k jejich sejmutí.

Po osekání zůstalo zdivo po určitou dobu odkryté, aby mohlo přirozeně proschnout a odvětrat se, následovalo očištění povrchu. „Otlučení proběhlo do zhruba dvoumetrové výšky tak, aby nebyly dotčené historické omítky, v interiéru s výmalbou konsekračních křížů. Na připravené suché zdivo následně firma nanesla nové omítky vápenného systému. Řemeslníci je upravili ručně tak, aby přirozeně navazovaly na původní povrch nad místem zásahu a zachovaly stejnou strukturu i charakter zdiva,“ popsal postup referent pro památkovou péči Petr Bařinka.

Po vyschnutí již nových omítek proběhl vápenný nátěr v odstínu lomeném bílém shodném se stávající výmalbou a fasádním nátěrem kostela, aby se zachoval jeho autentický charakter. „V případě interiéru i exteriéru se bavíme o celkové ploše zhruba sedmi set metrů čtverečních,“ upřesnil referent městského úřadu.