Německo. Klíčová země, která se svojí současnou vládou určitě má na to, aby Evropu posunula od bruselských ideologických experimentů zpět k (průmyslové) racionalitě.
Před nedávnem to ostatně potvrdil i vlivný server Politico, který uvedl, že „němečtí konzervativní politici (zejména z CDU) se chystají postavit předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen před tvrdé ultimátum: buď omezí moc Bruselu a sníží regulatorní zátěž, nebo budou usilovat o omezení pravomocí samotné Evropské komise.” (Politico, 27. 4. 2026)
To jsou docela optimistické zprávy a německou vládu je v tomto ohledu určitě potřeba maximálně podpořit. I proto jsem moc rád a s potěšením přijal pozvání do Berlína na bilaterální jednání se svým protějškem, spolkovým ministrem zahraničních věcí Johannem Wadephulem (CDU).
Velice jsem ocenil také datum, které pro moji návštěvu německá strana navrhla: 8. květen. Den, kdy si celý svět připomínal vítězství nad nacismem. Vmímám to jako gesto, které překračuje hranice běžné diplomacie…
Mgr. Petr Macinka
Vedle 28. října a 17. listopadu je osmý květen pro Českou republiku jedním z nejdůležitějších dnů naší historie. Před 81 lety v tento den by asi sotva někoho napadlo, že český ministr zahraničí bude jednou uctívat památku více než 670 popravených československých vlastenců přímo na půdě bývalé nacistické věznice Plötzensee v Berlíně. Natož že mu u toho budou salutovat němečtí vojáci.
Plötzensee je svojí minulostí hrůzné místo. Hitlerovský režim zde popravoval nepohodlné na základě lidových soudů. Odsouzenci končili ve zdejších celách smrti nejen za statečnou odbojovou činnost, ale často klidně i jen na základě pomluv či vyfabulovaných udání.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Smrt zde našel třeba Julius Fučík, ale úplně první nacisty popravenou Češkou byla Irena Bernášková. Mladá žena s neuvěřitelným příběhem, kterou nezlomili ani gestapáci v pražské Pečkárně. Svým mlčením a vzdorem zachránila život stovkám našich odbojářů, jejichž „hříchy” vztáhla na sebe. Skončila v Plötzensee v místnosti s gilotinou, bylo jí 38 let.
Moje páteční ráno začalo hned od 8.30 hodin setkáním s těžkou váhou německé CDU, s jedním z dlouhodobě nejvlivnějších konzervativních politiků, který je dnes zároveň šéfem Zahraničního výboru Bundestagu, Arminem Laschetem. Podával mi levou ruku se slovy, že má pravé rameno po úrazu. Prý spadl z elektrického vozítka. Když jsem - jako Motorista - s úsměvem namítl, proč nejezdí autem, se stejným úsměvem mi odpověděl, že zrovna nemá řidičák. Před časem jel totiž „trochu rychle”… Až později jsem zjistil, že se kvůli tomu nejspíš nestal německým kancléřem. No sakra, to mi něco připomíná…
Diskuse s ním byla velmi povznášející. Přece jen býval premiérem osmnáctimilionového Severního Porýní-Vestfálska a před Friedrichem Merzem i šéfem německé CDU. Detaily si nechám pro sebe, ale míra pragmatismu, která prostupovala celou zhruba hodinou našeho jednání, se na Západě opravdu vidí jen u málokoho.
Důležité bylo rovněž následné setkání s šéfem poslanecké skupiny přátel České republiky Stephanem Mayerem (CSU), který je ovšem také prezidentem tzv. Svazu vyhnanců. Oproti skvělé geopolitické debatě s Arminem Laschetem, která se týkala mnoha oblastí, bylo zde logicky téma pouze jediné: Sudetoněmecké dny v Brně.
Mluvil jsem o tom, proč je tato akce u nás vnímána tolik negativně. Většina Němců to absolutně neřeší. Ti, kteří ano, nyní už ví, že to pan Posselt celé značně podcenil i že němečtí politici, kteří případně do Brna zamíří, nemohou očekávat pouze aplaus.
Na druhou stranu je potřeba vnímat, že jakkoli to u nás vadí obecně spíše starším lidem, nejmladší určitě nebudou ani účastníci z Německa. Proto bych zde rád apeloval všechny, kteří přijdou vyjádřit do Brna svůj nesouhlas, aby vnímali i tento rozměr. Mnohým z těch lidí je okolo sedmdesátky a víc.
Stephan Mayer je nesmírně zkušený, ale hlavně slušný člověk. Určitě se s ním rád potkám kdykoli znovu. Totéž bych doporučoval i našim poslancům při pracovních cestách do Německa, protože on je opravdový přítel České republiky.
Mezi hlavním odpoledním jednáním s ministrem Wadephulem a dopolední pietní akcí jsem stihnul ještě udělat velký rozhovor pro asi nejrespektovanější noviny v Německu i po celé Evropě - Frankfurter Allgemeine Zeitung. Mluvil jsem o potřebě znovuobjevení regionu střední Evropy a jeho důležité stabilizační role. Ale to vyjde až v pondělí. Tak snad to nebude nuda.
Jednání s ministrem Wadephulem bylo přátelské, věcné a konkrétní. Společně jsme podepsali memorandum, v němž říkáme, že chceme o dalších deset let prodloužit činnost Česko-německého fondu budoucnosti. Ten vznikl v návaznosti na slavnou Deklaraci složitě dojednanou šéfy vlád Václavem Klausem a Helmutem Kohlem v roce 1997. Německá strana do Fondu vloží několik desítek milionů eur.
Svojí návštěvou jsem smazal také jistý deficit z předchozích let. Přestože je pro Českou republiku Německo v mnoha ohledech nejdůležitější zemí, můj předchůdce do Berlína na bilaterální návštěvu za čtyři roky nejel ani jednou.
Abych podtrhl význam našich vztahů, vzal jsem do své delegace i tři zkušené diplomaty, kteří slouží, anebo v minulosti sloužili jako velvyslanci České republiky právě v Německu. Skvělý tým, úžasní profesionálové.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Dokumenty, zásady a pravidla ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Má Německo na to posunout další vývoj Evropy od ideologie k racionalitě?
