Stojím tu dnes před vámi, abych vás požádal o hlas, kterým pustíte do druhého čtení novelu zákona o státních svátcích. Dovolte, abych vás hned z počátku ujistil, že tento návrh novely zákona není ideologický, že nemá ani náboženský podtext, nýbrž že je svým obsahem a přesahem státotvorný a celonárodní. Já spolu s dalšími podepsanými poslanci navrhuji, aby 31. srpen se stal nově dnem významným pro českou státnost. Vyslechněte prosím pozorně zdůvodnění tohoto návrhu.

V tento den 31. srpna 1310 došlo ke spojení dvou vládnoucích rodů, a to Přemyslovců a Lucemburků. Onoho dne byla v německém Špýru provdána Eliška Přemyslovna za Jana Lucemburského. Sňatek měl dalekosáhlé příznivé důsledky pro český stát. Skončila jeho labilita v letech 1305 až 1310 po smrti Václava II. Skončilo střídání slabých cizích panovníků. Spojení historicky první české dynastie Přemyslovců se silnou evropskou dynastií Lucemburků přineslo zvrat v našich dějinách a tolik očekávanou stabilitu. Jan Lucemburský dostal od svého otce římského krále Jindřicha VII. české země v léno, z čehož vyplývala povinnost postarat se o ně po všech stránkách. Tímto sňatkem, z něhož následně vzešel dědic trůnu, pozdější římský císař Karel IV., byla pozvednuta autorita českého státu a umožněn jeho rozkvět. O tento pozitivní vývoj se zasloužili oba protagonisté zmíněné události. Nám všem je jistě dobře známo, že politické a diplomatické schopnosti Jana Lucemburského posílily českou státnost v evropském měřítku.

Je třeba ocenit neobyčejně významné rozhodnutí princezny Elišky Přemyslovny. Ta byla vychovávána v klášteře benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě k duchovnímu poslání jeptišky, avšak pochopila svoji historickou úlohu a závazek dědictví po předcích, dědovi Přemyslu Otakarovi II. a otci Václavu II. Vzdala se svých osobních tužeb a zvolila službu českým zemím z pozice královny. Tímto významným skutkem, statečností a odhodláním dala Eliška Přemyslovna českému národu více, než dokázali mnozí velcí panovníci bojem a mečem.

Uvedený dynastický sňatek se v dějinách českého státu stal jedním z nejdůležitějších milníků. Dodnes jsme na lucemburské období hrdi a stále si tuto etapu našeho vývoje připomínáme. Ale jen ve spojitosti s Karlem IV. Ve skutečnosti však obrat ke stabilitě a rozmachu české státnosti zahájila královna Eliška, ona jako dědička přemyslovské tradice a později matka jednoho z nejúspěšnějších politiků své doby, otevřela jedno z nejslavnějších období našich dějin, období vrcholící zřízením univerzity, stavbou katedrály sv. Víta, kamenného Karlova mostu nebo celého Nového města pražského.