Na jejich trhy se dostávají výrobky tvářící se stejně jako produkty prodávané v Německu a jiných západoevropských státech. Jejich složení je však často jiné. V řadě případů navíc můžeme složení výrobků pro český či středoevropský trh označit za horší. Rozčilení českých spotřebitelů ještě prohlubuje povětšinou vyšší cena takové méně kvalitní potraviny.

Řada z nás již někdy zažila situaci, kdy potravina, kterou u nás běžně kupujeme pod stejnou značkou, v zahraničí chutnala trochu jinak. Tyto odlišnosti, ke kterým se výrobci příliš nehlásí, potvrdily i výzkumy proběhlé v minulých letech. Jeden z nich provedla například Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, která testovala přes dvacítku produktů, zakoupených v Německu a v České republice. Do testu byly vybrány takové výrobky, které svou prezentací (značkou, grafikou apod.) nabízí zákazníkovi dojem, že jde o shodný produkt. Třetinu výrobků test označil jako odlišné. Můžeme uvést například o 10 % nižší obsah tuku ve známém margarínu v ČR nebo odlišné doslazování limonád – v Německu cukrem, u nás sirupy. Zásadní rozdíly zaznamenaly i další testy také u jogurtů - jejich složení se lišilo v nejedné položce a rovněž obsah ovocných složek nebyl stejný. Výrobci stále argumentují především rozdílnými preferencemi spotřebitelů a tím, že složení je uvedeno na obalu a spotřebitelé si tak, lidově řečeno, nemají na co stěžovat, všechny informace přece mají.

Osobně vidím v tomto přístupu velký problém. Spotřebitel, který si kupuje výrobek určité značky, očekává odpovídající kvalitu a jasné složení a nepředpokládá, že pokud výrobek koupí třeba jen o pár kilometrů dál v Německu, budou jeho vlastnosti jiné. Rozumného člověka to ani nenapadne. Proč by tomu také tak mělo být.