Nikdo nechtěl věřit, že by celý ten tyátr vznikl opravdu jen z důvodu, že se státní zástupce rozhodl stíhat tři poslance a posléze premiéra za politickou dohodu, jakých se v této zemi za posledních dvacet let udělaly desítky, a to ne tajně, ale před zraky médií a tedy i veřejnosti a logicky i státních zástupců a policie.

Ivo Ištván v jednom rozhovoru prohlásil, že dříve nemohli státní zástupci konat, protože neměli důkazy. Ale to je jen výmluva, alespoň podle mého právního povědomí policie nebo státní zástupce musí konat v případě, že existuje podezření na trestný čin, a ne až v okamžiku, kdy jsou schopni jej prokázat. Státní zástupci politické dohody tolerovali, a proto nyní nemají právo, minimálně morální, napravovat společnost zatýkáním. V tom je podle mne jádro problému, ne v tom, zda se na poslance vztahovala nebo nevztahovala imunita.

Ale vrátím se k úvodní myšlence. Stejně jako moji známí jsem stále předpokládal, že Ivo Ištván rozkrývá nějaký zásadní zločin, týkající se korupčních afér minulosti spojených se zabavenými milióny a milióny ve zlatých cihlách, ke kterým se nikdo nehlásí, a teatrální zatčení poslanců ODS, jejich dlouhé držení ve vazbě a nakonec i tímto postupem způsobený pád vlády a následná politická krize je jen zakrývací manévr, který následné velké odhalení ospravedlní.