Děkuji, pane místopředsedo. Já s dovolením nejdřív trošku zareaguji vaším prostřednictvím na kolegyni Berkovcovou. Co se týká vývoje toho samotného znění, těch diskusí a rozporů, už jsem to říkal několikrát, ale považuju to za důležité zdůraznit. Ty diskuse se vedly i nadále, a proto se některá ta znění upravovala. 

To znamená, myslím si, že skutečně tento zákon je ukázkou snahy najít konsenzus na některých věcech. Mimochodem dokladem toho bude pozměňovací návrh, který jsem nahrával za skupinu poslanců do systému pod sněmovním dokumentem 1911, který právě trošku upravuje ten § 22. Za chvilinku se k tomu dostanu.

Co se týká logopedů, já se teď k tomu názvu samotnému vyjadřovat nebudu. To, předpokládám, přijde až za chvíli, ale počítá se se dvěma věcmi, a to je jednak spolupráce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví právě na té metodice, která by jasně vymezila, a to nejenom, kde je ten rozdíl, ale kde je právě naopak ta styčná plocha pro to, aby spolupráce mohla dobře probíhat.