1. Deficit na důchodovém účtu

Reforma průběžného penzijního systému byla dlouhodobě odkládaná. Státní establishment spoléhal na „dost času“. Za normálních bezinflačních časů by obrovský problém vyhřezl až v druhé polovině 30. let, kdy do důchodu budou odcházet „Husákovy děti“. Jestliže bychom průběžný systém neměnili, dosáhl by deficit důchodového účtu v této době částky ca 5% HDP, tedy absolutně 300 až 350 miliard korun.

2. Dvojnásobný problém s důchody

Problematická situace s průběžným důchodovým systémem ale akcelerovala v souvislosti s pádivou (dvoucifernou inflací), která má, bohužel, obrovskou setrvačnost a zdá se, že nás jen tak neopustí. Kdybychom nyní nezměnili parametry valorizace důchodů, dosáhl by deficit na důchodovém účtu již v tomto roce částky 80 miliard! To nikdo v předinflační době neočekával a problém, který jsme očekávali až v druhé polovině 30. let, bychom způsobili již ve výhledu tří let. Částka, o kterou nyní valorizujeme, zvýší důchody navždy a další valorizace budou extrémně navyšovat důchodový deficit.

3. 70 miliard za úroky