Vypukla vlna převratů, ale o žádný „islám s lidskou tváří“, glasnosť a perestrojku“, či „sametovou revoluci“ se nejednalo.

Již v letech 2011 – 2014 bylo naprosto jasno: tzv. „Arabské jaro“ nemá s „Pražským jarem 1968“ vůbec nic společného a utápí se v krvavých občanských válkách. O nějakých „sametových revolucích“ nemůže být ani řeč...

V některých zemích v této části světa se převraty podařily, avšak jedna totalita vystřídala jinou. Následek? Revoluce musí tedy pokračovat i nadále. Fungující perpetum mobile bez konce. Lev Trockij nazýval tento stav „permanentní revoluce“.

US prezident Barack Obama tvrdí, že je nutné podpořit „umírněné liberální síly“ v těchto zemích. To je sice pravda, ale kde jsou ty „liberální síly“? Na Středním a Blízkém východě masakruje jeden Arab druhého. Který z nich je „liberální“ a který ne?

Vždyť ani dost dobře nevíme, kdo v takových zemích jako je Lybie, Tunis, Irák, Syrie atd. vládne. Jsou to místní vlády za kterými nikdo nestojí? Nebo to jsou různé skupiny povstalců jejichž ideologicku příslušnost nelze ničím definovat? Může to být také i Islámský stát (IS). Rozlézá se v arabských zemích všude a masakruje jak křesťanské tak muslimské obyvatelstvo po desetitisících.