To, co dnes prožíváme je krize poloprezidentské republiky, kde vládne i nevládne prezident a jeho protějšek je bezradná vláda. Zeman zneužívá úřad prezidenta ve svůj prospěch, protože mu v tom ústava nebrání. Prostě tento člověk na úřad prezidenta nestačí. Místo, aby dával národu alternativu, většinu času tráví obhajováním svých vlastních skandálu.

Zeman vyhrál volby proti Schwarzenbergovi o pouhých několik hlasů, tzn. Skoro polovina národa ho nevolila, tedy dalo by se říci, málem každý druhý Čech byl proti. Kandidát slíbil, že bude prezidentem všech a toto národní rozpolcení zacelí. V praxi nejenže vzniklou propast prohluboval a rozeštvával různé skupiny obyvatelstva proti sobě, nýbrž se mu dokonce podařilo rozdělit i parlament.

Většina parlamentářů a významných osobností která byla pozvána na oslavu 28.10. 1918 se na Hradčany nedostavila, neboť považovala setkání na Pražském hradě za Zemanův soukromý podnik. Jednalo se o jakousi prodlouženou fiestu jeho vlastní domácnosti. Jedním slovem – fraška!

Oslava na hradě, spíš než oslavu, připomínala pohřeb.

Kamera jezdila po tvářích přítomných a bylo zcela patrno, že tyto obličeje nikdo nezná. Výjimku tvořili někteří členové vlády, demonstrativně hledíc do země. Hnutí ANO sice vyzvalo své členy, aby se „pohřbu“ zúčastnilo, ale ministr financí Andrej Babiš se sám frašky vyhnul tím, že na krátko utekl do zahraničí. Pouze v první řadě seděl notorický zloděj plnicích per a propisovacích tužek Václav Klaus se svojí manželkou a tupě civěli na Zemana, absolutně si nic nemyslíc.