Před třemi lety jsem na Parlamentní listy napsala článek, ke kterému se stale periodicky vracím k ověření zda se naplňuje či se děje pravý opak (ZDE). Bohužel to vypadá, že sice Evropská unie směřuje k finálnímu pádu, ale ještě předtím si nás tak pevně přitáhne, abychom spadli „do propasti” i s ní, a aby tím skončila celá evropská civilizace, kultura mnoha národů na území EU, minimálně ty, které jsou sdruženy v EU či k ní volněji připojeny (viz co se děje s Ukrajinou).

Konflikt, který se rozbíhá, je jasným pádem civilizace. Doufala jsem, že se k tomu nepřipojíme a před finálním pádem se nám na poslední chvíli podaří vysmeknout a přežít (aspoň většina obyvatelstva). Po nástupu vlády Petra Fialy v to už tolik nedoufám. Není ani tak problém, co ta vláda dělá, skoro horší je to, co nedělá. V ekonomické hantýrce by se její kombinace aktivit a nečinnosti dala  popsat jako „shortování”, sázka na pokles. To způsobuje v případu pádu nějaké akcie, že se podniknou kroky, aby to bylo ještě rychleji a níže.

Už dvakrát jsme prohráli světovou válku. Tu první jednoznačně, i když dnes se to vypráví na základě toho, co se stalo potom. Tedy že vzniklo nezávislé Československo. No, řekněme částečně nezávislé Československo. V té druhé světové válce jsme se dostali na stranu poražených jednak nečinností a jednak nešikovností vládnoucích elit. S trochu schopnějším vedením státu by se nám možná vyhnula jak okupace a rozpad státu, tak by se dost pravděpodobně Německu nepovedlo zažehnout konflikt takového rozsahu.