Vážené kolegyně, vážení kolegové,
české školství dneska stojí na křižovatce. A jak to tak bývá, tak místo toho, aby se vydalo směrem k reformě, k nějaké lepší kvalitě a rovné příležitosti pro všechny, tak hrozí, že zamíříme přímo do slepé ulice. Novela školského zákona, kterou dnes projednáváme ve třetím čtení, přináší řadu opatření, která jsou vydávána za racionální a efektivní, a ve skutečnosti však mohou znamenat zásadní narušení fungování našich škol, prohloubení nerovnosti a co je hodně důležité, tak je odliv kvalitních lidí ze školství.
Dovolte mi ještě taky krátkou poznámku k tomu, co se v posledních dnech nebo týdnech objevuje v médiích, například na Novinkách nebo ústy některých vládních poslanců, totiž, že za zpoždění novely školského zákona může opozice. Taková slova jsou nejen nepravdivá, ale i urážlivá vůči těm, kdo se snaží chránit kvalitu českého školství. Není to opozice, kdo tuhletu novelu zdržel. Byl to právě ministr Bek a jeho tým, kdo do návrhu vsunul kritizovaný, ten nejvíce kritizovaný přílepek o financování nepedagogických pracovníků, přílepek, který vyvolal zásadní nesouhlas krajů, obcí, škol, ale i odborné veřejnosti. A byl to právě tento přílepek, který projednávání zablokoval.
Opozice naopak plnila a plní svoji roli - hájí zájmy škol a brání schválení škodlivých opatření. Kdybychom mlčeli, prošla by novela ve znění, které by vedlo ke kolapsu provozního zajištění škol už od letošního září. Takže prosím, neobviňujte opozici z obstrukcí, když skutečný problém způsobil chaotický postup vlády a nekomunikace s klíčovými partnery, a tohleto zpoždění je prostě výsledkem špatné přípravy, nikoliv opozice, která pouze upozornila a upozorňuje neustále na vážné systémové nedostatky tohoto návrhu.
Nyní se tady vrátím k samotnému návrhu a začnu tím, co vážně ohrožuje samotnou infrastrukturu škol, a to je přesun financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Dnes tuto odpovědnost nese stát. Novela navrhuje, aby mzdy školníků, kuchařek, administrativních pracovníků a dalších klíčových osob přenesl na bedra místních samospráv - bez zajištění financí, bez garance účelnosti, bez přesné specifikace, kam peníze mají směrovat. To je to, co se tady opakuje dnes a dokola a na co jsme ještě neslyšeli přesnou a jasnou odpověď, pouze nějaké sliby, které můžou za týden vypadat úplně jinak.
A já se ptám v souvislosti s tím, v jaké realitě žijí autoři tohoto návrhu? Máme stovky obcí, které už nyní bojují s každou korunou. Teď budou mít hradit další položky z vlastních rozpočtů. Důsledky jsou zřejmé a jasné - propouštění, omezování provozu jídelen, zhoršování hygienických a technických podmínek a ve svých důsledcích i horší podmínky pro výuku. To je to podstatné a velmi důležité.
Podle Asociace krajů České republiky už dnes některé kraje varují, že bez zvýšení příspěvků budou nuceny omezovat rozsah služeb v oblasti školství - a to je alarmující informace. Zároveň se tyto peníze stávají takzvaně neúčelovými, obce je tedy nemusejí vynaložit na školní personál, ale třeba na opravu chodníků nebo splácení svých dluhů. Školy tak nebudou mít žádnou jistotu, zda a v jaké výši jim zřizovatel peníze přidělí. To je samozřejmě recept na chaos a ne reformu školství. (Zamysleme?) se také nad tím, kdo tím bude nejvíc trpět - děti, učitelé, rodiče, všichni, kdo očekávají stabilní, bezpečné a motivující prostředí. Tohleto prostředí oni měli, ale dá se říct, že teď už strašně dlouhou dobu jsou znejistěni a necítí stabilitu.
Přejete si v brzké době další návštěvu Volodymyra Zelenského v České republice?Anketa
Tím druhým zásadním tématem je takzvaná optimalizace sítě škol. Co to znamená ve skutečnosti? Pokud má škola méně než 180 žáků, tak bude sloučena pod jednu právnickou osobu s jinou školou. Na papíře to vypadá jako nevinná administrativní změna, možná docela dobrý nápad, ale ve skutečnosti to znamená omezení autonomie, ztrátu možnosti samostatně rozhodovat o rozpočtu, personálních záležitostech, vzdělávací strategii. Ředitel menší školy už nebude řídící silou svého kolektivu, své školy, rozhodování se přesune jinam, často možná do jiné obce, a zároveň hrozí, že tyto menší školy budou systematicky upozaďovány. Výsledkem může být omezování výuky, snižování počtu pedagogů a nakonec třeba i uzavírání některých škol.
Slučování škol v sobě skrývá další nebezpečí - ztrátu specifického charakteru jednotlivých škol, které často vznikají právě díky komunitní vazbě na místní prostředí. Pokud například škola v malé obci podporuje program rozšířené výuky jazyků nebo projektového učení, v rámci sloučení tyto inovace zaniknou pod tíhou třeba administrativní unifikace.
Třetí oblastí, na kterou bych se chtěl zaměřit a která si určitě zaslouží naši pozornost, je povinné vyhlašování výběrových řízení na ředitele škol po uplynutí každého funkčního období. Tento krok se prezentuje jako nástroj transparentnosti, ale ve svém důsledku může znamenat destabilizaci vedení škol, ztrátu vize a především možná vrata pro určitou politizaci výběru ředitele. Školy potřebují kontinuální vedení ředitele s dlouhodobou strategií a s důvěrou pedagogických týmů, nepotřebují manažery na dobu určitou.
Podle zkušenosti ze zahraničí častá výměna vedení snižuje motivaci pedagogů i kvalitu výchovně vzdělávací práce. A já se tady znovu ptám, proč by kvalitní ředitel, který školu posouvá kupředu, měl každých pět let obhajovat svou pozici před výběrovou komisí, která může být složena z lidí s politickým zadáním? Protože dobře víme, že se volby konají každé čtyři roky, politické reprezentace se samozřejmě mění. Tohleto není recept na nějakou stabilitu, to je recept na odliv kvalitních lidí z vedoucích pozic ve školství.
Dámy a pánové, místo skrytých škrtů, technokratických úprav a administrativních experimentů bychom měli společně hledat skutečnou reformu vzdělávacího systému, takovou, která posílí kvalitu výuky, zmenší regionální rozdíly, podpoří učitele a ředitele a garantuje žákům rovnou a dostupnou cestu ke vzdělávání. Co bychom místo této novely potřebovali?Především stabilní a předvídatelné financování škol, podporu inovativních vzdělávacích programů, cílenou pomoc školám v sociálně znevýhodněných oblastech a administrativní odlehčení školských institucí. Tahle ta novela takovou cestou rozhodně není. Je to krok zpět, a proto ji určitě nemohu podpořit. České školství, vážené kolegyně, vážení kolegové, není pokusný králík, česká škola patří našim dětem a tyto děti si zaslouží rozhodně víc.
Děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
