Tradičně město chemického průmyslu a ještě dříve sklářství, tkalcovství, cukrovarnictví. Nyní okres s nezaměstnaností 11,7 % což není sice žádný český rekord, ale je to výrazně nad průměrem ČR. Ústí má mimo vysoké potratovosti a nízké naděje dožití v porovnání s ostatními okresy mimo Ústecký kraj i další specifikum a to ceny bytů a nemovitostí. Jsou jedny z nejnižších v ČR. Ústí není vnímáno jako atraktivní a bohužel se tento status nesnaží nijak zásadně změnit.

Čím je to způsobeno? Tento trend je dlouhodobý. Doby, kdy byl v Ústí koncentrován průmysl a bylo zde dobré pracovní uplatnění jsou dávno pryč. Zvýšila se mobilita pracovních sil. Odchod nejen mozků, ale i šikovných rukou a podnikavého ducha mění sociální strukturu obyvatelstva. Z toho důvodu klesla poptávka po bytech – zejména  těch v panelových domech u lidí, kteří pracují a dlouhodobě se snaží ekonomicky zajistit sebe a své děti. Nízké ceny přitahují jako magnet nízkopříjmové skupiny osob často dlouhodobě nezaměstnaných a závislých na státní sociální podpoře a pomoci v hmotné nouzi případně sběru kovů atp.. Koncentrace těchto vícečetných rodin a problémů vyplývající ze soužití s majoritou dále tlačí cenu bytů v okolí dolů a tento efekt a tím i koncentrace problémů…napětí…konfliktů a i nákladů z veřejných rozpočtů se násobí. Vytváří se za fungování sociálně tržních mechanismů  tzv. vyloučená lokalita. Věc mimo Předlice dříve neznámá a cizí. Je zbytečné jmenovat části města či bloky domů, kde díky tomu padly ceny na hranici 100 000 -200 000 Kč za byt 1+1 – ceny jinde nevídané.

Samozřejmě, tyto poznatky nejsou ani překvapivé a ani objevné. O čemž vážně pochybuji je to, že všemožné projekty na začleňování minorit, snižování kriminality a dorovnávání životní úrovně přes systém sociálních dávek vedou k cíli, kterým by měla být rostoucí zaměstnanost, snížení sociálního napětí, růst kvality života všech a růst kvantitativních ekonomických ukazatelů. Je to dle mého názoru slepá ulička a vyhozené prostředky, které disparitu zvyšují stejně jako nesnášenlivost.  Myslím si, že to nevede nikam a mám pro to několik důvodů:

Sociální systém zabíjí lidskou motivaci. Motivace či srovnávání svého statusu s ostatními je základ pro jakýkoliv osobní rozvoj a pokrok. Ano, domnívám se, že tomu tak je. Sociální politika je navržena tak, aby zajistila všem „důstojný“ život nad hranicí chudoby a to trvale a dlouhodobě. Základním parametrem je výše příjmu pro rodinu nikoliv výše vlastního snažení či platební historie v systému odvodů na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti. Je zbytečné, abych popisoval rozdílnost myšlenkových schémat, kdy pouze některé děti vidí rodiče vstávat do práce, mít své starosti, povinnosti a jistý řád kde protihodnotou vykonané práce je finanční odměna a všechny další statky s ní spojené.                                  

Jistě, v životě lidském se může stát cokoliv a společnost v 21. století by měla v jistých okamžicích po nezbytně krátkou dobu převzít odpovědnost za jedince a krátkodobě mu za jeho vlastního přičinění pomoci, dostat se z tíživé situace.  To jak funguje sociální systém v ČR je ale příběh jiný….dlouhodobě nahrazuje  některým potřebným spoluobčanům mzdu za práci či příjem z podnikání. TOP 09 prosadila zákon, dle kterého museli nezaměstnaní déle než 3 měsíce využít tzv. „veřejnou službu“ jako jistou protihodnotu poskytnuté výpomoci pro společnost. Mělo to význam pro obce, čistotu měst a údržbu zeleně a mělo to mnohem větší význam pro samotné nezaměstnané. Neztratili pracovní návyky, nezapomněli na to, že se do práce ráno vstává a zjednodušeně, že bez práce nejsou koláče, aktivizovalo to jejich motivační systém pracovat…zlepšovat se a růst a tím posunout svůj osobní status.