I přes varování řady odborníků však politici tento semtex českého ústavního systému, jak přímou prezidentskou volbu označil Petr Pithart, nakonec přijali. Znechucení veřejnosti z poslední nepřímé volby prezidenta bylo příliš silné.
Samozřejmě ne vždy to musí fungovat špatně. Třeba slovenský prezident Andrej Kiska, který má podobné pravomoci jako ten český, přijímá svou roli pokorně a chápe, že některé věci prostě změnit nemůže. Snaží se společnost spojovat, ne rozdělovat, nastoluje důležité otázky, ale vládě se do vládnutí příliš neplete. Takového prezidenta ale nemáme.
Současný prezident jde často na hranu ústavy nebo dokonce až za ní. Šlo například o jmenování úřednické vlády z řad Zemanových podporovatelů, otálení při jmenování Sobotkova kabinetu nebo nejmenování několika profesorů, k čemuž ho zavazuje zákon o vysokých školách. A mohl bych pokračovat různými spornými zahraničně politickými výroky či tím, že hradní kancléř stále nemá bezpečnostní prověrku. Prezident sice ve svém slibu slibuje, že bude dodržovat Ústavu a zákony. Když tak nečiní, nehrozí mu za to žádná sankce. Pouze ho může na základě žaloby Senátu odvolat Ústavní soud. To by ale muselo být schváleno oběma komorami parlamentu, navíc třípětinovou většinou, což se dá těžko dohromady.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV