V první části rozhovoru jsme se bavili nejen o tom, jak sám hodnotíte dnešní zahraniční politiku naší země, kde vidíte její problémy a slabiny, ale také to, jak dlouho a kde jste České republice sloužil. Proto očekávatelná otázka. Proč již nejste součástí české diplomacie? Skončil jste po návratu z postu velvyslance v Etiopii.
Ano, v roce 2022 jsem se vrátil z postu velvyslance zpět domů. Byl to trochu dramatický návrat. Odehrálo se to, že můj zástupce na velvyslanectví udělal po volbách v roce 2021 jakýsi coming out a dal najevo, že je Pirát a spolužák Jana Lipavského (v té době působil jako zástupce českého velvyslance v Addis Abebě Jaroslav Zukerstein, pozn. red.). Začalo být zřejmé, že je řízen z ústředí za mými zády. Nebyl jsem jediný, komu se to dělo. Na mnoho misí byli vysíláni zástupci velvyslanců, kteří byli přímo řízeni panem ministrem, a velvyslanci byli obcházeni. V mém případě se nejednalo pouze o obcházení velvyslance, ale mému zástupci narostla křídla a jeho chování začalo být problematické ve vztahu k hostitelské zemi, k Etiopii.
Vyděsily vás ruské drony nad Polskem?Anketa
Můžete přece jen ještě nějaký další příklad uvést? Způsobilo chování vašeho tehdejšího zástupce v Addis Abebě nějaké další konkrétní problémy?
Vzpomínám si, že jsem během svého krátkého pobytu v Praze v květnu 2022 byl pozván na kávu prezidentem jedné velké české firmy, která patřila k největším vývozcům do Etiopie. Tento člověk mi řekl, že budou muset evakuovat své pracovníky z Etiopie, protože tigrejští rebelové ze severu země budou do čtrnácti dnů v Addis Abebě. To mě šokovalo, protože to nebyla pravda. Řekl jsem mu, že rebelové jsou 700 kilometrů od Addis, de facto válku prohráli, všechno směřuje k příměří, probíhá výměna zajatců atp. a je velký nesmysl, že by obsadili hlavní město, neřkuli převzali moc v zemi. Prezident této velké firmy reagoval tím, že si to zjišťovali na více místech a vědí, že je to tak, jak říkám. Chtěl ale vysvětlení, proč ho navštívil můj zástupce (podotýkám, že bez mého vědomí a souhlasu) a tvrdil mu, že rebelové obsadí hlavní město do čtrnácti dnů a jeho pracovníci jsou v ohrožení.
A dál?
Velmi nemile mě to překvapilo. Nejenže nebyla pravda, co prezidentovi této velké společnosti můj zástupce říkal, ale jednal o své vůli. Přitom kdyby na jeho slova tato společnost dala a bezdůvodně se evakuovala, přišla by o kontrakt v řádu stovek milionů a dostala by ho jiná firma. Dostalo se mi poděkování, že jsem jim vysvětlil reálnou situaci, ale nedovedli pochopit, ani já ne, proč je můj zástupce tímto způsobem takto dezinformoval.
Máte nějaká vysvětlení, proč to dělal?
Vidím dvě možnosti. Buď chtěl tuto obří zakázku přehrát jiné firmě, anebo je tu politické vysvětlení. Odehrálo se to kolem začátku války na Ukrajině a Etiopie v OSN jako v té době většina zemí globálního jihu hlasovala spíš ve prospěch Ruska. Možná šlo o velmi naivní pokus ze strany mého zástupce, a tím i vedení ministerstva pokusit se změnit názor Etiopie pomocí tlaku, že jim česká firma nebude realizovat významnou zakázku. Tento krok mého zástupce musel být schválen někým z vedení, nedomnívám se, že jednal čistě ze své vůle. Byl to naivní pokus vedení ministerstva potrestat Etiopii tím, že jí nedodáme české zboží. Je to normalizační pohled na svět: my vás potrestáme tím, že vám něco neprodáme. Potrestali bychom ale především český podnik a sami sebe.
Když jste zmiňoval počínání svého tehdejšího zástupce, jak stříkal voňavku po ambasádě, došlo nakonec k jeho odvolání?
Už toto rasistické jednání stačí k sankcím ze strany hostitelské země, ale my jsme vztahy s Etiopií měli dobré, takže reakce sice přišla, ale byla relativně mírná. Řekli nám, ať si mého zástupce odvoláme jako Česká republika sami, aby nemusel být prohlášen za personu non grata. Nejde o jediný případ, kdy Etiopané byli uraženi jeho chováním nebo kdy byly porušovány etiopské zákony.
Co je ale smutné, to je následná reakce vedení MZV. Informoval jsem o této události svou nadřízenou, ředitelku afrického odboru, a posléze přímo pana ministra. Je smutným faktem, že to nikdo z nich nechtěl řešit, ani jeden na to nereagoval. Ukazuje to určité pokrytectví. Víme, že člen vládní koalice zde podal trestní oznámení na jednoho opozičního politika za plakát, který je podle mě mnohem méně rasistický, než aby diplomat stříkal voňavku na ambasádě v africké zemi kvůli tomu, že prý místní obyvatelé smrdí. Když jste se ptal na to, jak začaly mé problémy, tak začaly tím, že jsem upozornil na nevhodné chování mého zástupce, jejich člověka.
Slovem jejich myslíte člověka ministra Lipavského?
Ano, přesně tak.
Nakonec vše dopadlo tak, že i vy sám jste v Addis Abebě skončil předčasně. Jak k tomu došlo?
Z etiopské strany začala chodit upozornění, že na české ambasádě dochází k prodeji víz. Můj zástupce byl současně konzulem a uděloval víza. Nařídil jsem tedy kontrolu vízového úseku. Výsledek se dostavil. Byl jsem obratem odvolán domů.
Trest spočíval v tom, že jsem musel domů dřív, než uplynul mandát, a nestihl jsem se ani rozloučit s prezidentkou Etiopie, i když schůzka už byla naplánována. Je velmi neobvyklé být odvolán ústředím, aniž se velvyslanec rozloučí s hlavou státu. Po návratu jsem dostával z ministerstva výhrůžky o tom, co všechno se mi může stát, že budu vyšetřován apod. Stal jsem se terčem pomluv. Bylo vidět, že jsem nepříjemný svědek neprofesionality, kamrádšoftů a rasismu lidí z okruhu Jana Lipavského či přímo ze strany samotného Lipavského. Vždy jsem na to reagoval tím, ať mě klidně začnou vyšetřovat hned zítra, protože já se nemám čeho bát a veškerou dokumentaci k výše uvedeným i jiným událostem mám notářsky uloženou. Až tam jsme došli. Žádné vyšetřování pochopitelně nikdy nezačalo. Jenže moc byla v rukou vedení ministerstva, takže po návratu do Prahy pro mě nebyla práce. Byl jsem potrestán tím, že mi sebrali mou oblíbenou práci. Hlásil jsem se klasicky na africký odbor, kde bylo během následujících let postupně pět uvolněných míst. Ani na jedno jsem nebyl vybrán. Slyšel jsem od člena vedení ministerstva, že se pan ministr vyjádřil, že nemám zkušenosti s Afrikou a znalosti o Africe k tomu, abych mohl pracovat na odboru afrických zemí.
Po šestnácti letech strávených v Africe jste podle Lipavského neměl zkušenosti s Afrikou?
Tak mi to bylo řečeno. Dodal bych jednu poznámku. Myslím, že jsem byl jediný na celém ministerstvu, kdo plynně ovládal alespoň jeden africký jazyk. Umím ale dokonce dva. Svahilštinu a amharštinu. Každým z těchto jazyků mluví až 100 milionů lidí.
Psali jsme:
Jak ten váš konec na MZV proběhl?
Nedostal jsem na ministerstvu pevné místo, což podle zákona znamená jediné. Nedostanu-li do roka a půl pevné místo, mohu být propuštěn. A to se mi také stalo, a to se zdůvodněním, že pro mě ministerstvo nemá uplatnění. Vše bylo podle zákona. Přitom člověk s mými zkušenostmi by za normálních okolností pevné místo vždy získal.
Byl jste jediný, koho potkal takový nelogický konec na Ministerstvu zahraničí, nebo vás, kariérních diplomatů, je víc?
Nebyl jsem jediný. Mohu zmínit například jeden velmi smutný případ. Kolega Robert Kopecký, vynikající velvyslanec, už není mezi živými. Působil naposledy jako vedoucí naší diplomatické mise v Mali. Jednalo se o velmi zkušeného člověka a prvního Čecha, který uspěl ve výběrovém řízení v Bruselu, a stal se tak prvním Čechem – velvyslancem za Evropskou unii. Stalo se mu něco velmi podobného jako mně a byla tam zřejmě i osobní nevraživost ze strany tehdejší ředitelky afrického odboru. Robert Kopecký se poněkud nečekaně vrátil z Mali domů a měl písemné sliby, že najde další uplatnění. Co se diplomatické práce a všeho kolem týče, Mali je mnohem těžší země než Etiopie či Nigérie. V Mali dokonce působila na ochranu velvyslanectví URNA. Robert Kopecký tam odvedl vynikající práci a byl to podle mě nejaktivnější a nejlepší velvyslanec mezi námi velvyslanci v Africe. Po návratu domů se pro něho také nenašlo místo, předchozí sliby byly zrušeny a tento člověk, mnohem mladší než já, zůstal ve svých 54 letech bez práce a možnosti dalšího uplatnění ve službě našemu státu. Vlivem toho podlehl depresím a zemřel. Podle názorů mnoha lidí včetně názoru mého byl uštván, utrápen.
Vadilo by vám, kdyby se STAČILO! podílelo na vládě?Anketa
Pakliže se Ministerstvo zahraničí pod nynějším vedením aktivně zbavuje profesionálů, kariérních diplomatů a lidí s obrovskými zkušenostmi z daných částí světa, kým ta uvolněná místa obsazují? Pokud vám po šetnácti letech v Africe řekli, že nemáte zkušenosti na africký odbor, jaký typ lidí tam přijímají? Ti mají větší zkušenosti?
Ministerstvo přichází o odborníky. Problém možná byl, že právě ti odborníci nastavovali zrcadlo neschopnosti vedení resortu. Je také potřeba říct, že spoustu skvělých profesionálů na ministerstvu zůstalo, ale mají dnes mimikry a snaží se příliš nevyčnívat a nevymykat se hlavnímu proudu. Jinak ano, lidé samozřejmě na ministerstvu chybějí a případů je hodně. Musím připomenout případ paní Evy Filipi, aniž se s ní chci srovnávat, nebo bývalého velvyslance v Jižní Koreji. Těchto dvou lidí se ministerstvo nejen zbavilo, ale zbavilo se jich buranským stylem. Velmi zasloužilá a světově respektovaná diplomatka, která v Sýrii kromě České republiky zastupovala i Spojené státy americké, nebyla ani přijata na rozloučenou. To je hulvátství. Velké hulvátství a dělo se i dalším kolegům. Česká republika kvůli této praxi současného vedení ministerstva přišla o mnoho vynikajících odborníků. A ještě k tomu to udělali sprostě. Každá i soukromá firma se k odcházejícímu zaměstnanci chová s větší grácií, slušností a diplomacií než naše ministerstvo.
Jak tohle všechno napravit? Těch problémů, které byly za Jana Lipavského způsobeny nejen v české zahraniční politice, ale i uvnitř samotné naší diplomacie, je evidentně opravdu hodně.
Jakýkoli budoucí ministr zahraničí to bude mít velmi těžké. Styl práce na ministerstvu do určité míry zdegeneroval. Bylo tam ministrem Lipavským přijato mnoho lidí z jeho okruhu, jeho zastánců a spojenců, lidí, kteří vědí méně než on. Nový ministr to bude muset řešit. Každý nový ministr bude mít náročnou práci uvést to zpět do normálního stavu a vrátit MZV respekt. Citoval bych jednoho kolegu, který stále ještě na ministerstvu je, a dokonce je členem jedné ze stran vládní koalice. Řekl mi následující větu: „Toto ministerstvo diplomacie obchází širokým obloukem.“ A to prosím říká člověk, který je členem jedné z vládních stran a na ministerstvu působí třicet let. Kdokoli to ministerstvo převezme, bude ho čekat nesmírně těžká práce.
Jinými slovy, náprava je možná, ale nebude to hned?
Ano, náprava je možná, ale bude to trvat. Bude to trvat roky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Radim Panenka
