Mylně jsem se domníval, že v dnešní moderní demokratické společnosti jsou projevy tohoto druhu stejně zažehnány jako apartheid, dětská práce, násilí na ženách a dětech či kouření ve filmech. Měl jsem prostě za to, že pojmenovávání čehokoliv veřejného po žijících politicích je obludným projevem devótnosti adekvátní tyraniím, z čehož se Západ již dávno poučil.

Jaké bylo tedy moje překvapení, když jsem cestou z hotelu na pláž ve West Palm Beach, kde právě končíme dovolenou, narazil na „třídu", jejíž pojmenování je i názvem mého článku. Nevěřil jsem svým očím a ihned jsem na webu dohledal i datum, kdy k aktu přejmenování Old Dixie Highway došlo. Bylo to loni před Vánocemi a noviny v USA o události zevrubně informovaly, např. zde Washington Post.

Zajímal jsem se, zda o tomto aktu referovalo nějaká naše média. Alespoň co dle vyhledávač Google vypovídá, tak nikoliv. Když přitom obyvatelé jednoho paneláku v Moskvě uspořádali mezi sebou referendum, na základě kterého jej pojmenovali po Putinovi, naše média, třeba Týden, nás o tom informovat neopomněl.Nechtěl bych v podobném paneláku bydlet ani minutu.