Autoři studie posuzovali činnosti jednotlivých poslanců na základě veřejně dostupných statistik. Byly sestaveny žebříčky poslanců k jejich aktivitám v různých kategoriích, jako například docházka, počet předložených zpráv či pozměňovacích návrhů.

Ačkoliv mne může těšit, že jsem v tomto žebříčku skončila v kategorii předložených zpráv na druhém místě, v kategorii pozměňovacích návrhů pak na třetím místě ze všech českých europoslanců, je zapotřebí veřejnosti objektivně sdělit, že posuzovat kvalitu práce poslance pouze na základě těchto kritérií není zcela férové. V Evropském parlamentu totiž vždy velmi záleží na síle vaší členské politické frakce, dále na typu výboru a v neposlední řadě na rozsahu zprávy. Jsou výbory s rozsáhlou agendou, kde lze mít ročně několik zpráv, ale jsou výbory, kde se poslanec dostane jen k několika zprávám za celé volební období, označit pak takové poslance za neproduktivní či nepracující je zavádějící.
 
Dalším problémem těchto statistik je též rozsah zpráv - můžete mít zprávu na několik stran A4, ovšem stejně tak rozsáhlou zprávu na několik desítek stran velmi odborného textu. Kdo pak lépe pracuje? Poslanec s jednou rozsáhlou zprávou, nebo poslanec s několika zprávami menšího rozsahu? Elementární poučka matematiky říká, že není možné měřit subjektivní hodnoty. Snaha novinářů nebo think tanků hodnotit politickou práci na základě „čárek“ za aktivitu tak nikdy nemůže dosáhnout kýženého cíle, protože zcela objektivně posoudit skutečnou kvalitu práce (subjektivní hodnotu) jednotlivých poslanců není žádným měřením možné. Bohužel se tyto snahy přesto každoročně opakují a vytvářejí v občanech negativní emoce směrem k institucím i jednotlivým politikům, čímž se v tomto případě zbytečně podkopává důvěra veřejnosti k demokratickým hodnotám. Kdo je tedy vítězem všech podobných žebříčků? Kromě subjektu, který vyšle tyto zavádějící statistiky do médií, vůbec nikdo.

JUDr. Andrea Češková
 poslankyně EP