I jako instalátor OZE spojený s praxí si dovolím sdílenou energetiku popsat pohledem kritickým a nastínit problematiku bez růžových brýlí a nadšení, které dávají na odiv politici a marketingoví zaměstnanci implementačních firem.

O čem tedy ta sdílená energetika je? No, v podstatě se jedná o to samé, co už máme dnes, a co nám sítě poskytují zcela běžně.

Totiž jakýkoliv zdroj, který je dnes připojen k síti a dodává do ní energii ji v praxi s někým sdílí. Jen na tom v praxi jedni velmi výrazně vydělávají, a to jsou obchodníci s elektřinou a jedni moc nevydělávají, a to jsou výrobci elektřiny (myslím tím OZE).

Tedy mnohdy jedněm za elektřinu platíte vysoké ceny a mnohdy ti samí od vás „za hubičku“ vykupují elektřinu, kterou vyrobíte. Že jde o nevýhodný postup pro majitele výrobních zdrojů OZE se stát snaží vyřešit sdílením elektřiny mezi výrobci OZE a spotřebiteli elektřiny.

Nejde jen o výhodnost takového nastavení, ale i o hypotetickou balanci energetické sítě, která ale v praxi nemůže nastat, a tedy sdílení energie balanční poměr neřeší. Ano budou existovat místa, kde to bude něco řešit (jde pouze o bytové domy), ale to na celkové balanci nezanechá skoro žádný reálný vliv. Tedy v praxi zůstanou zachována všechna negativa spojená s nerovnoměrnou výrobou OZE a potřebou ji pomoci energetické sítě dorovnávat. Energetické jádro problému s OZE nám sdílení vůbec neřeší, protože to v podstatě probíhá již dnes a jakákoliv inovace na bázi sdílení je jen fiktivní a zatěžuje energetickou síť úplně stejně jako bychom ho neměli.