Hezké dopoledne, dámy a pánové.

Já bych chtěl už spíš jenom velmi krátce vystoupit jako zpravodaj tohoto tisku. Ale nejenom jako zpravodaj, ale i poslanec, právník a člověk, kterému samozřejmě jde o blaho a osud České republiky a lidí, kteří se dostali do dluhové pasti.

Já se přiznám, že - a říkal jsem to už i na několika různých fórech, a těch fór proběhla spousta za tento rok a věnovaly se insolvenčnímu zákonu. Ta rozprava k této novele byla velmi dlouhá, velmi podrobná, široká a obsáhlá. A já jsem za ni rád. Přiznám se, že považuji institut oddlužení, který byl přijat v roce 2006 právě v tomto insolvenčním zákoně 182/2006 Sb. s účinností od 1. ledna 2008, za jednu z nejlepších věcí, která se zde po revoluci odehrála a která se schválila.

Je potřeba říci, že tento institut oddlužení, nebo jak říkají někdy nesprávně média osobní bankrot, pomohl desetitisícům lidí, kteří se dostali do dluhové pasti. A do té doby, než byl v roce 2006 schválen insolvenční zákon, se leckdy lidé prostě bohužel z té dluhové pasti nedostali a nemohli dostat. Protože na ně byla vedena exekuce, například až do konce života. Prostě nebyl institut, který by jim pomohl se z té dluhové pasti vymotat.