Většina obyvatel jásá nad opatřeními vlády, jak se stará o zaměstnance, kteří jsou v karanténách, nuceně sedí doma za zadku (sám mezi ně patřím) a jak zabrání propadu ekonomiky a poklesu životní úrovně. Fajn, ale tak trochu mi tam nesedí nepoměr ve financích. Na jednu stranu vláda tvrdí, že bude přispívat firmám na mzdy, aby nepropouštěly zaměstnance. Rozhodlo se o tom ve čtvrtek 19.3. Opatření vyjde asi na 1,1 miliardy korun. Tolik peněz! 1,1 MILIARDY!!!

O den později se ve zprávách objevil nenápadný článek, že sice máme schválený schodek státního rozpočtu ve výši 40 miliard Kč, ale vzhledem k mimořádné situaci se navýší až na 200 miliard!!! Ostatně proč ne – prý ve srovnání s Řeckem a Itálií máme obrovský prostor na to se zadlužovat, řekl pan Babiš (viz zdroj). Přesně dle logiky: soused je ve dluzích až po uši, takže já mohu být klidně po krk a vlastně jsem na tom dobře. Takže žádné šetření – naopak mejdan pokračuje ve vyšších otáčkách! Půjčím si o 160 miliard víc a nechám z toho jako almužnu lidem ukápnout 1,1 a ještě dělám v médiích hrdinu! Ono asi z těch cca 160 miliard, o které státní dluh naroste, ještě něco málo spadne ve prospěch firem a občanů, ale nedělám si iluze, že by vláda začala konečně rozumně hospodařit.

Na začátku krize jsem si na chvíli myslel, že vše zlé je i k něčemu dobré a že na všem se dá najít při troše dobré vůle i něco pozitivního. A že tento pohled lze uplatnit i na současnou epidemii koronaviru. Vybírám jen jeden jediný aspekt, o kterém si ale myslím, že není zcela zanedbatelný. Ano, jedná se právě o tu finanční stránku, resp. o odhady propadu ekonomiky a propočty „kolik nás to bude stát“. Opravdu se musíme jako stát zadlužovat? Opravdu by nešlo hospodařit lépe?

Zkusme se podívat, kde by se dalo razantně ušetřit.

Všichni známe z tisku, médií a praxe skutečnost, že jakmile se zavede nějaké opatření, nařízení, jakmile se někomu „přiklepne“ dotace, je to víceméně zabetonovaný stav a nikdo s tím již nehne.