Děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pokud jsme vyřešili problém s decibely, tak když dovolíte, já bych se vrátil ke změně Ústavy České republiky. Myslím, že to je skutečně vážný problém.

Dovolím si přednést názor nejen můj, ale i celé frakce KSČM, protože se domníváme, že takováto změna ústavy je vážná a chvílemi to tu vypadalo, jakože se pouze přetahujeme, jestli do budoucna budeme dělat škrty v evropské modři, nebo jestli ty škrty budou v české trikoloře. A přece o tom to není. Chceme vytvořit efektivní, funkční makroekonomický rámec pro to, aby naše ekonomika se mohla rozvíjet, aby v určitou chvíli uměla zabrzdit, ale také v určitou chvíli se uměla rozjet. Tomu má sloužit určitý instrument, o těchto instrumentech, a mohou být i různé, se diskutuje minimálně v Evropě nějakých 15 let a jestliže pan emeritní ministr kolega poslanec Kalousek má pocit, že je na vrcholu tohoto evolučního řetězce, tzn., že vlastně jeho návrh je tak dokonalý, že už ani lepší být nemůže a že nezbývá nic jiného, než ho mírně vylepšit a přijmout, tzn., že do toho ústavního pravicového sudu medu možná přidáme kapku dehtu sociální demokracie a můžeme vesele pokračovat dál, já si to nemyslím. Tady není jen polemika mezi současnou vládou a nyní pravicovou opozicí. Dovolil bych si upozornit na to, že tu existuje i levicová opozice, která není zcela bez určité váhy, a to co do počtu mandátu, ale věřím, že i co do počtu připomínek a řekněme i koncepčních úvah, které buď zohledníte nebo nezohledníte. *

Ale není pravda, že se ústavní většina musí vytvářet jenom směrem k pravé zdi. Pokud jde o onen mainstream, či chcete-li evoluční řetězec debat, jak nakládat s veřejnými financemi v Evropě, pravdu má ODS, když tady připomínala, že to nebyl pouze návrh TOP 09 a ministra financí v minulém období, který přišel v roce 2011, ale že i ODS uchopila některé podněty, zejména konzervativně liberální části politického spektra v Evropě a snažila se tuto věc zastřešit ústavně.

Pamatuji bývalého kolegu Kocourka, který někdy myslím v roce 1998 chtěl vpašovat jednu větu do Ústavy. Tato jedna věta by sice ničemu nepomohla, ale aspoň to bylo krédo tehdejší ODS a myslím si, že tohoto kréda se ODS drží i nadále. Je otázka, jestli to krédo je rozumné. V roce 2002, tedy v době, kdy tady byla stojedničková většina, tak ODS navrhla do Ústavy už strukturovanější text. Bylo to velmi podobné, bylo to na hony vzdálené současné verzi finanční ústavy, ale celé to bylo o tom, že vlastně rozpočet má být vyrovnaný, nad rozpočtem by měla bdít spíš nezávislá autorita a politici by si s tím neměli moc hrát, protože cokoliv politik dělá, v podstatě pokazí.

To je už ale koncepční otázka. Jde nám o jakási formální pravidla, která buď fungují nebo nefungují a nebo chceme zcela depolitizovat fiskální politiku? Protože o tom, jak má vypadat makroekonomický rámec, se diskutuje, samozřejmě i ten problém řekněme znečištění koncepce různými parciálními, tedy politickými zájmy. A už se stalo, že z toho makroekonomického rámce byla vyňata měnová monetární politika tím, že se postupně šíří zákony o centrálních bankách tím způsobem, že se zvyšuje nezávislost centrálních bank, a to nikoliv na politické scéně, ale dokonce i na exekutivě. Je to určitý trend, já souhlasím. O centrálních bankách si můžeme popovídat jindy. Nepochybně i nedávná měnová úprava či intervence k tomu dá celou řadu zajímavých podnětů. Ale dnes se bavíme o fiskální politice a je otázka, jestli chceme dotáhnout ono odpolitizování fiskální politiky až do konců, kdy nejenom výdajové rámce, nejenom deficity, ale samotný obsah, tedy struktura fiskální politiky, byla postupně vytlačována z rozhodování Parlamentu. Já si myslím, že to je vrcholné politikum a že pokud jde o strukturu rozpočtu, ale i využívání fiskálního nástroje buď jako brzda nebo jako plyn pro hospodářskou politiku by to mělo zůstat zachováno.