Pokusy o zavedení nějaké finanční ústavy tu byly již dříve, byla to zejm. ODS (v letech 1998, 2002 a 2011) a TOP09 (2013). Vláda Petra Nečase to ve svém programovém prohlášení měla jako samostatný cíl. Levice a odbory při tom opakovaně upozorňovaly, že  pouze restriktivní konsolidace veřejných financí může omezit rozvojový potenciál. Je třeba připomenout, že mezitím 25 členských států EU podepsalo Fiskální smlouvu, která vstoupila v platnost 1. ledna 2013, bude pro ČR plně aplikovatelná až po přijetí eura. Určité dluhové brzdy mají už různé země, ale realitou je, že většina jich limity zadlužení nedodržuje.

Současná vláda se úskalí spojené s tímto tématem pokusila obejít. V minulém volebním období na tématu problémů finanční ústavy aspoň pracovala vládní komise. V tomto období připravila vláda jen koaliční kompromis, při kterém jí ale chyběly hlasy do ústavní většiny.  Proto, když v říjnu 2016 Sněmovna vládní návrhy projednala, tak ústavní zákon neprošel. Vše podstatné bylo soustředěno do zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, schváleného prostou většinou. Tedy pouhé řešení mimo rámec ústavního pořádku. Pravicová opozice označila vládní řešení za vyprázdněné a zejm. tvrdším nastavením dluhové brzdy chtěla vládu dotlačit k drastičtějším škrtům veřejných financí.

KSČM nepodpořila ani vládní návrh, ani restriktivnější verzi pravicové opozice. Varovala před tím, aby místo brzdy dluhu nevznikla brzda růstu a aby se veřejné finance nedostaly příliš mimo politické rozhodování.  Zdůrazňovali jsme také problém, že do dluhové brzdy jsou zahrnuty i zdravotní pojišťovny a územní samosprávné celky. Prioritou u zdravotních pojišťoven by přitom mělo být zajistit ústavně garantovanou veřejnou službu. Kraje, města a obce pak mají právní subjektivitu a zásahy do jejich hospodaření mohou kolidovat i s Evropskou chartou místní samosprávy.