Příjemné adventní dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vládo.

Když už tady proběhla celá plejáda prezentací, stanovisek jednotlivých politických frakcí, tak dovolte, abych i já přednesl stanovisko klubu KSČM k rozpočtovému finále. 

Konec dobrý, všechno dobré. Uvidíme, jak to dopadne. Ale v tomto případě skoro bych řekl, že v žádné frakci ten rozpočet nebudí nadšení a spíše vnímám určité rozpaky. A tak je otázka, do jaké míry státotvornost a politická odpovědnost za výsledek bude rozdělena napříč politickým spektrem. A na rozdíl od kolegy Fialy, který tady zdůrazňoval, že od začátku jsou zdrženliví a v podstatě pouze akcentují některé priority, tak my jsme svůj díl státotvornosti odvedli v prvním čtení. My jsme se v prvním čtení rozhodli neblokovat tento návrh, byť jsme s ním také nebyli spokojeni. A i když od té doby mohu poslouchat vyjádření různých ekonomů, jak vlastně rozpočtové provizorium nic moc není, je to brnkačka, tak zdola, zejména z obcí a dalších struktur veřejného sektoru zaznívají poněkud jiné hlasy. Ale nechme na hlavě, třeba bychom týden dva rozpočtového provizoria přežili.

Ale co je zjevné z kvality a obsahu diskuse nad tímto návrhem státního rozpočtu, že rozhodně tato Sněmovna nemá jasno, s jakým mandátem by případné přepracování státního rozpočtu mělo probíhat. A když nejsme schopni se dohodnout ani na tomto, tak uznejte sami, proč vracet takový rozpočet. Možná už v této fázi bychom vraceli na Ministerstvo financí jakéhosi, jak malebně řekl kolega Gabal, králíka v pytli nebo zajíce v pytli, to je jedno. V každém případě asi v této fázi už se s tím příliš mnoho dělat nedalo.

Pokud jde o kontinuitu či diskontinuitu práce správců fiskálu, tak musím říct, že ta rozpočtová hladovka pana emeritního ministra Kalouska mi přišla poněkud toxická, což se projevilo i na výsledcích hospodářského vývoje. A jeho vytrvalá snaha vrátit se do tohoto kolejiště či řečiště mi přijde opravdu neadekvátní.