Dobré ráno, dámy a pánové.

Já bych na prvním místě rád poděkoval právě odcházejícímu panu ministru Šťastnému za to, že otevřel debatu vskutku ústavní úrovně. Vůbec čeština je zajímavý jazyk a je zajímavé, jak slovo ústav a ústava se v těch přívlastcích často dají zaměnit.

Každopádně obávám se, že pan ministr Šťastný, jak se říká, pláče na špatném hrobě. Usnesení Sněmovny je jistě věc prospěšná, může v něčem napovědět, může nějakým způsobem kultivovat právo, ústavní pořádek a ústavní zvyklosti, ale tím řešením té nerudovské otázky je úplně něco jiného, a to je ta známá a stále zmiňovaná kompetenční žaloba.

Pan ministr Šťastný navrhuje Sněmovně ke schválení usnesení. Já přicházím s protinávrhem, který později představím, ale rád bych ho teďka krátce odůvodnil.

V posledních dnech se zde vede debata, která je často zjednodušována na otázku, zda prezident republiky hodnotí kvalitu kandidátů na ministry. Domnívám se ale, že takto položená otázka míjí podstatu věci. Prezident republiky v tom zveřejněném dopise, který je podstatou toho, co zde řešíme, totiž netvrdí, že by měl být spolutvůrcem vlády ani že by si osoboval právo posuzovat politickou či odbornou způsobilost kandidátů. Argumentuje jinak a podle mého názoru velice precizně a dobře odůvodněně.