Situace je o to komplikovanější, že Arcelor Mittal Ostrava je významným odběratelem těžební společnosti OKD, která je dlouhodobě v problémech a prochází reorganizací, před rokem ukončil těžbu Důl Paskov a celá společnost pomalu utlumuje svoji činnost. Jako důvod plánovaného prodeje společnost Arcelor Mittal uvedla nákup italských hutí Ilva ve městě Taranto a s tím souvisejícím ohrožení konkurenceschopnosti dalších výrobců oceli na evropském trhu. Celou transakci totiž evropský regulátor - Evropská komise podmínil tím, že pokud chce společnost nakoupit jiné hutě, musí se zbavit jiné výroby v EU, aby neměla příliš velký tržní podíl. Jiné dvě nabídky kompenzačních opatření, které prodej ostravských hutí nezahrnovaly, Evropská komise odmítla. Mezi provozy, které chce Arcelor Mittal prodat jako kompenzaci, jsou kromě někdejší Nové huti v Ostravě, závody v Rumunsku, Itálii, Makedonii, Lucemburku a Belgii. 

Můžeme si zde tisíckrát říkat, že ostravské hutě v roce 2016 vytvořily čistý zisk 1,308 miliardy korun a jsou tedy prosperující společností, o kterou bude na trhu zájem, avšak realita v celé své komplexnosti je trochu složitější. Arcelor Mittal dlouhodobě přispívá k sociálnímu klidu v sužovaném ostravském regionu. Tento sociální klid je v dnešním době značně narušován problémy důlní firmy OKD a nově také strojíren Vítkovice. 

Dlouhodobě ignorovaná a neřešená problematika upadajícího těžkého průmyslu v Moravskoslezském regionu, na které se měrou více než vrchovatou podepsala liknavost předchozích vlád, může brzo vybublat na povrch. A o tom, že se nám výsledek nebude líbit, nemá smysl pochybovat.  Nový prodej ostravské huti může uvrhnout region do hlubokých problémů. Celková situace průmyslu v Ostravě asi nejlépe svědčí o absolutně zpackané privatizaci. Status quo se rozhodně nezmění, ani za situace, že by hutě získal nový vlastník s těmi nejryzejšími úmysly. Protože kde máte napsáno u soukromého vlastníka, že hutě znovu neprodá ve chvíli, kdy se mu přestanou hodit do obchodního modelu? Plody této právem posvěcené krádeže sklízíme dnes a nejsme ještě u konce. O to smutnější je, že za rozvrácení regionu nikdo nenese odpovědnost a nebyl potrestán. Prodej našeho strategického těžkého průmyslu do soukromých rukou byl jednou z největších chyb našeho státu v novodobé historii a odnáší to všichni. A tak jsme dnes v situaci, kdy ministr průmyslu a obchodu v demisi Hüner připustil, že by se stát o koupi někdejší Nové huti mohl za určitých podmínek ucházet. Já jsem určitě pro. Jenom, že je potřeba si uvědomit, že prodej jednoznačně prosperujících hutí, které v posledních letech prošly masivní ekologizací a obsahují tak nejlepší dostupné technologie, nebude rozhodně „za hubičku“. Čili daňový poplatník znovu zasanuje privatizační krádež, aby nám její plody nedestabilizovaly celý region. A ti, kdo nás do této situace dostali, se smějí ve svých honosných sídlech. To je bohužel realita všedního dne v České republice.