Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak jak zaznívají tady vyjádření jednotlivých klubů a členů vlády, tak z toho vyplývá, že opět nebude schválen program, a tím pádem se ke slovu dostane jenom pár těch, kteří mají přednostní právo. Já bych chtěl ty, kteří jsou v klubech, které dopředu avizovaly, že snad program nemají schválit, ještě požádat o to, ať se zamyslí nad tím, jestli je to úplně správné, znemožňovat demokratickou diskuzi, znemožňovat vystoupení dalších k tématu, který se skutečně týká mnohých a v mnoha lokalitách je velkým problémem, který se určitě nezmenšuje. To k té formě, která nás tady za chvíli čeká, a doufám, že nebudeme svědky dalšího - (V sále je velký hluk.)

To k té formě a doufám, že nebudeme svědky dalšího znemožnění demokratické diskuze.

Co se týká merita věci. Já se v tomto rozvzpomenu na své osmileté působení starosty v Semilech, kdy jsme tento problém cítili jako významný a také jsme se ho pokoušeli řešit, ale možnosti starostů byly výrazně omezené. Situace, kdy si pro dávky chodili žadatelé na úřad, kde byly vypláceny sociálními pracovníky, kteří je nevypláceli ze svých peněz, ale státních peněz, což jsou tak trochu ničí peníze, není samozřejmě úplně šťastná. Nenavrhuji, že by to měli vyplácet ze svého, ale navrhoval jsem a tehdy jsem žádal odpovědné pracovníky o to, ať obce připustí ne k finálnímu rozhodnutí, ale ať od nich získávají informace. Sám jsem jim nabízel, protože jsem viděl, že byly několikanásobně předražené ty nájmy v ubytovnách oproti standardnímu bydlení, a to Semily při devíti tisících obyvatelích mají takřka 600 bytů. Takže není to tak, že bychom byli jedna z těch obcí, které rozprodaly bytový fond a vzápětí žádaly po státu dotace na výstavbu náhradního sociálního bydlení. Ale co bylo zvláštní, tak státu tuto podanou ruku odmítal.