Včera za mnou v tramvaji přišla paní, kolem padesátky. Byla dost rozčilená. Říkala, že má strach. Že česká politika je odporná, samé hádky, furt se řeší minulost, arogance a házení špíny. Kdo má jiný názor, je nepřítel. Média nadržují svým. Slova ztrácí význam, protože se všechno nafukuje a přehání... Lidé se přestávají poslouchat. Už se ani moc neargumentuje. A spousta lidí už radši ani neřekne, co si myslí. Protože jim to nestojí za ten konflikt.
A hlavně, neřeší se skutečné problémy. Nízké mzdy. Drahé bydlení a energie. Předražené a nekvalitní jídlo. Mladí se bojí mít děti. Starší lidé se bojí, že přijdou kvůli věku o práci.
Civilizační nemoci přibývají. Kolem nás je víc a víc válek. Svět kolem nás se mění tak rychle, že to spousta lidí nestíhá ani sledovat. Všude stres a napětí. Když se někomu nedaří a přizná to, dozví se, že je to jeho vina a málo se snaží. Obviňování, urážení, odvádění pozornosti od podstaty. A místo řešení se hledají nepřátelé.
Řekla jsem jí, že tohle slýchám denně. A že tenhle pocit zmaru má strašně moc lidí. Já mimochodem také. A proto Vás chci poprosit:
Pojďme k sobě být trochu milejší. Respektovat se. Pomáhat si. A když Vás něčí názor štve, zkuste pochopit, proč ho má. Protože různé životní situace vedou k různým názorům. A je to tak správné!
Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV