Dobré odpoledne, dámy a pánové,

především chci poděkovat za pozvání. Chci poděkovat organizátorům, že opět uspořádali takovouto akci. A samozřejmě vyjadřuji také potěšení nad tím, kolik vás tady je a nakolik vás zajímá budoucnost české pravice.

Pan předseda Bělobrádek řekl, že se od něj neočekává nějaký politologický výklad. Pan předseda Kalousek politologický výklad podal. Ode mě politologický výklad možná očekává, já ho nicméně nepodám. Já budu hovořit o tom, jaké vidím já základní úkoly pravice na současné české politické scéně a jakou v ní vidím roli Občanské demokratické strany. A nepochybně se dotknu i té spolupráce, která zazněla v závěru vystoupení pana předsedy Kalouska.

Já se do minulosti moc vracet nebudu. Ale jednu věc z minulosti bych přece jenom připomenul, a to je nedávná minulost, která je klíčem k tomu, co se tu teď děje a vytváří to vlastně úkoly pro pravici. Chci jenom připomenout, že Česká republika čelila opakovaným vládním krizím, které přerostly v krizi politickou, a politika posléze ztratila sílu a přestala plnit některé své funkce. A dřív, než nastoupili populisté, a na to si všichni vzpomeňme, tak do toho mocenského vakua nastoupily ve spojenectví tři síly, které mají mít v demokracii jenom podpůrnou roli a nemají být řídícími mechanismy. A to: byrokracie, ekonomické zájmy, právní a represivní moc. A teprve následně využili tu situaci populisté, kteří mezitím získali moc ekonomickou, posílili svoji moc mediální, a tu frustraci společnosti přetavili, mám na mysli Andreje Babiše, i v moc politickou. Ten výsledek je nebezpečný. Je nebezpečný nejenom ten výsledek, ale i to, jak k němu došlo. A nejvíc nebezpečné na tom je, že řada běžných občanů to nevnímá jako něco špatného a nebezpečného. To ještě zvyšuje tu nebezpečnost toho celého.

Samozřejmě, a to je potřeba si přiznat, za ten vývoj má odpovědnost i pravice, která tady byla od roku 2006 u moci, a která udělala v očích voličů chyby, které podle mého názoru nesmíme už nikdy opakovat. Za Občanskou demokratickou stranu říkám, že jsme si toho vědomi, že jsme se z této minulosti a z toho vývoje poučili a že i díky tomu jsme dobře připraveni na budoucnost, a to jak personálně, tak programově.