Dále se vymezil vůči podivné podpoře lidských práv a disidentů, které SRN dosud praktikovala. Německá kancléřka na návštěvě Washingtonu vyzvala náměstka ministra zahraničí své vlády, který chce také měnit zahraniční politiku SRN, aby respektoval politiku vlády. Současně řekla, že by si mohla promluvit s prezidentem, aby zahraniční politiku lépe koordinovali. Pak se všichni vrátili do Berlína a dělali, že se nic nestalo.

Připadá vám to nemožné? Ano, v případě Německa nepochybně ano. Německé politiky by nenapadlo takto se chovat. Nemohli by si to ani dovolit, média a veřejnost by to neakceptovaly. Přesně takto ale vypadá česká zahraniční politika.

Rozumný člověk jistě nyní dá za pravdu premiéru Sobotkovi. Okouzlen USA a tím, že ho vůbec někdo přijal (premiéra Petra Nečase přijímal americký prezident, který taky jezdíval do Prahy, ale to bylo v těch „špatných časech“), se rychle přihlásil k tradici české zahraniční politiky včetně jejího lidskoprávního rozměru a jal se přes média nabádat ty, kteří mu jeho novou pozici kazí, což je vedle nedostižného Miloše Zemana první náměstek ministra zahraničních věcí Petr Drulák. Sobotka není slabý politik (jen proto, že nepoužívá silné výrazy), jak se z něj snaží duo Zeman–Babiš za pomoci některých médií udělat. Tady však nepochopitelnou politickou nevyspělost a slabost ukázal, bohužel v situaci, kterou svět bedlivě sleduje.

Problém ale není ve slabosti premiéra, který měl mlčet a po návratu nechat Petra Druláka odvolat, ale v něčem mnohem horším. Premiér Sobotka totiž žádnou koncepci zahraniční politiky nemá, nerozumí jí a neudělal nic proto, aby se vláda zahraniční politice opravdu věnovala.